Režie:
Václav KadrnkaKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka (více)Obsahy(1)
Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli. (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (157)
Že Roden ve filmu moc nemluví je spíš plus, protože (i když je dobrý herec) by se na něm dal krásně demonstrovat význam roztomilého českého slova "šumlovat". Přesto mě i těch pár dialogů rušilo svou podivnou toporností. Nebo absence dialogů (jedu na koni nekonečně dlouho lesem, pak potkám houf dětí, chvíli na ně čumím a pak jedu dál aniž bych se zeptal na hledaného syna?). Apropó, jízda na koni. Asi nejsem sám, komu se díky některým záběrům a přidruženým zvukům vybavilo klepání kokosovými ořechy (?). A ještě k těm dialogům, vyloženě rušivá scén pro mě byla i ta na tržišti, kde se ozve pro hlavního hrdinu nesrozumitelná italština (aby bylo všem jasné, že se cítí jako "cizáček"), načež následuje divadelní představení v češtině.....To mi jinak celkem povedenou atmosféru filmu (kamera, hudba) spolehlivě rozbíjelo. Kdyby byl film úplně němý (jen s hudbou) dal bych asi nadprůměrné hodnocení. ()
Divné a pomalé filmy mám rád. Pokud je předlohou příběh od básníka J. Vrchlického, pak jsem očekával poetický film. Televizní kamera mě ovšem těžce zklamala. U snímku, který chce vyprávět především obrazem (což vždy vítám), je to smutné. Několikrát jsem si vzpomněl na českou novou vlnu, tedy ne zrovna hned Vláčila, ale třeba na Němce, Sirového, Juráčka a možná i Kachyňu. Jak by asi Křižáček v jejich pojetí vypadal? A jak by mu slušel černobílý šerosvit? A proč lépe nevyužili tvůrci talentu Havlových? Zcela výjimečně se hodnocení zdržím, jelikož nechci film zatratit, ale nijak velký počet hvězdiček bych mu asi nedal. ()
Pan Kadrnka má za tuto minimalistickou filmovou báseň pro úzké publikum můj obdiv. Poetika, atmosféra, slušná kamera, která je místy strhující. Svou středověkou mizanscénou a hloubkou se kvalitativně takové Markétě Lazarové nepřiblíží, tu poráží jen menší náročností a přijatelnější stopáží. V Křižáčkovi jde o vyprázdněnou naraci, forma tak vítězí nad obsahem. I když by byla zasloužená, právě z těchto důvodů zatím čtvrtou hvězdičku nedávám. Možná příště. 65 % ()
"Jsem malý, mé srdce je čisté a nic jiného než Pánbůh v něm nemá místo." Nejvíc mi kvůli komponovanosti tanula na mysli Antonioniho tetralogie citů, syžetem se dokonce výrazně podobá Dobrodružství. Jen je to samozřejmě ještě klidnější a méně akční. Tímto filmem jsem to měl tendenci i trochu číst: postupné rozmlžování objektu hledání; ale zde to tak ve skutečnosti nebylo. Film je to zábavný, zvláště dynamika větví stromů a zpěvu ptáků a proces přeměny prostředí od stinného lesa po poušť. Spolu s Westernem můj nejsilnější zážitek LFŠ 2017. Stejně jako Rok Ďábla je to dobrý film. ()
Kdybych chtěl být hnusný, napíšu něco v tom smyslu, že stačí vzít dítě, koně a Rodena (v případě spolupráce s italskou stranou zajet k moři) a natočit hodinu, jak někdo jede někudy na koni a v noci přespí u ohýnku, a máte tu hned umění. Na filmu je sympatické, jak se snaží navázat na poetiku nejen Vláčilových filmů (ale i Vávrových, Rážových, Sequensových, Bočanových, Daňkových), ale bere si jen povrchní znaky a povrchní symboly, přičemž chybí promyšlené podhoubí, myšlenka skrytá za všemi promluvami a symboly, myšlenka natolik silná, že nejen utáhne celý film, ale na konci, když nám docvakne, sedneme si na zadek a řekneme, páni, no jo, ty brďo. Zde se film snaží o několik myšlenek (Mizí nám lidé z paměti stejně jako na výšivce? Dá se syn uhlídat a může být dospělým, když ho pořád hlídáme? Má cenu bojovat za osvobození Božího hrobu, nebo je nutné jej osvobodit nejprve v nás?), ale žádná není hlavní, navíc všechny jen povrchně, jednoduše podané, bez souvislostí, bez návaznosti. A do toho se prostě hodí mystická Havlových hudba, a máme hotovo... Prostě akademický, odtažitý pohled na pár témat, o kterých si pár intelektuálů jistě náruživě popovídá v kavárně, ale chybí tomu osobní prožitek a vnitřní síla. ---- Průběžné poznámky: záclony na konzolích nad okny jsou vynálezem až 17. století, hned v úvodním záběru mám tedy problém si časově film správně zařadit. Zdlouhavé, rádoby poetické záběry jsou nicneříkající, pořád někdo někam jen jde. Chudí lidé obutí a v šatech ani záplata. ()
Galerie (51)
Zajímavosti (5)
- Snímek byl jako jediný český film nominován na cenu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary za rok 2017. Nakonec hlavní cenu skutečně získal. A to jako první český film za posledních patnáct let, od Roku ďábla (2002). (Pierre)
- Snímek je natočen na motivy básně od Jaroslava Vrchlického „Svojanovský křižáček.“ (Pierre)
- Matouše Johna, představitele syna hlavního hrdiny, objevil režisér Václav Kadrnka při cestě tramvají, kde jel chlapec se svojí matkou. (raikonen16)
Reklama