Americký sniper

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)

Film mě mile překvapil. Obával jsem se přemíry některých neduhů typických pro tento žánr a danou zemi, všechno to vlastenecké smýšlení, texaská výchova spolu s americkými hodnotami, zelené mozky…v jiných filmech mi tyhle věci strašně vadí, ale sem tak nějak prostě patří, a vlastně ani tolik neruší. Do toho všeho se pak přidávají pochybnosti, falešné záminky („dělám to pro tebe, abych tě ochránil“), tlak rodiny, hrozící smrt, ztráta spolubojovníků a silných scén je tu také vcelku dost (jedna za všechny se „zahoď to!“). A stejně tak se mně líbila technická stránka, zvláště zpracování pasáže v písečné bouři mi přišlo bravurní. Snímek mi tak více vadil vlastně jen v několika detailech-klišoidním soubojem sniperů, silně nedořešenou dějovou linkou s bratrem a závěrečnými titulky (film jako takový mi přišel uzavřený dobře). Celkově to vidím na solidní 4* a zároveň opětovné potvrzení faktu, že Clint na režisérské stoličce mě (snad?) nedokáže zklamat. (18.05.2015)

Zaznívá to pokaždé a milerád to zopakuju. Clint Eastwood to znovu ve čtyřiaosmdesáti letech nandává svým klidně o dvě generace mladším kolegům. Nějaký zásadní zážitek schází, co si budeme nalhávat. I tak je to na palec nahoru. Přenést pomocí autentické kamery válečné peklo a ožehavé americké otázky na stříbrné plátno se v poslední době rozhodlo víc tvůrců (třeba Kathryn Bigelow jednou výtečná, napodruhé nesmírně chladná a akademická), Eastwood určitě proklouzl do té lepší poloviny. Vybral si skutečný příběh, který tragicky skončil teprve nedávno, na počátku roku 2013. Slavný odstřelovač z elitní jednotky amerického námořnictva Chris Kyle, který měl rekordních 160 smrtících zářezů na pažbě z iráckého tažení, se stal obětí amerického střelce trpícího posttraumatickou stresovou poruchou. Než se tak stane, jsme svědky jeho čtyř turnusů v nepřátelském prostředí. A návratů domů, vítání potomků, keců o obraně milované vlasti i rozkladu jednoho texaského kovboje, který přichází o chvíle s dětmi a manželkou a stejně tak o kamarády v boji. Co si budeme nalhávat, počet sebevražd v americké armádě se dal každoročně počítat na stovky. Z oficiálních údajů Pentagonu vyplývalo, že počet byl v některých letech vyšší, než kolik vojáků zemřelo v Afghánistánu. Tihle bouráci holt válčí po návratu domů dál.. Lehce obtloustlý Bradley Cooper je velmi slušný, ale výkon Jakea Gyllenhaala je s jeho porovnáním o třídu lepší, i když je to vždycky subjektivní pohled. Nicméně v té pětici vyvolených (nominace na Oscara za nejlepšího herce) mi v ní sedí nejméně. Legendární Eastwood po mírně rozporuplnějším období znovu přesný a velmi jistý. Jen to okatě gumové dítě si mohl odpustit.. (19.01.2015)

Překvapivě hodně hodbrý!! Tak bych nějak to viděl na 4,5*/5, ale za plnej to není ... v akčních filmech jsem fakt mega-náročnej a v hodnocení "přísnej" ... :)) Každopádně..film úžasným způsobem vykresluje "službu" amerického vojáka, běžnýho chlapa od rodiny, který je ale zároveň Odstřelovač jednotek SEAL. Jak jdou tyto dvě "funkce" dohromady právě tento film vykresluje a mám pocit, z toho co jsem viděl, že žádný film to neučinil touto formou a tak dobře. Ano, máme tady stovky válečných, post-válečných a psychologicko-sociální dramat a o tom, jak voják zabíjí v nesmyslné válce a pak příjde domů a tam mu začne hrabat z postraumatického válečného stresu a "blabla blabla" ... To mě nebaví. Ale tento jako by snad "srossover" dvou těžko uchopitelných témat v jedný časový rovině je fakt unikátní!! Na jednu stranu zde máme excelentní akční scény a jsou jich mraky a ještě k tomu působí reálně, naturalisticky a cynicky (to třetí je jen dojem, to poslední jest pravdou hořkou ...). A do toho máme telefonáty a to i z válečné vřavy, kdy hlavní hrdina, kolem kterého sviští kulky a on střílí Arabáče jak na běžícím páse komunikuje s rodinou ... to to je fakt WTF a otevírá milion otázek, které film jenom naťuknul!! A proto podle mě není dobré do nich příliš zabředávat, jinak by se člověk mohl zacyklit, ztratit důvěru v řád i chaos reality a buď se zbláznit nebo si to hodit ... Fakt hustej, ale vysoce kvalitní film ... (17.01.2015)

Po hudební retro lahůdce s názvem Jersey Boys, natočil veterán Clint Eastwood v roce 2014 ještě jeden životopisný snímek - válečné drama Americký sniper. Příběh odstřelovače Chrise Kylea, kterého výborně ztvárnil Bradley Cooper, jsem až dodnes prakticky neznal a jsem rád, že jsem se s ním mohl díky tomuto filmu seznámit. Eastwood zde střídá scény z Iráku a ty civilní a tak poznáváme Chrise jako muže dvou tváří. Nejprve je to trochu nesmělý, sympatický mladík, který se přihlásí k jednotkám SEAL a projde náročným výcvikem. Stane se z něho zarytý vlastenec a válka ho pak změní natolik, že je pro něho strašně obtížné vrátit se do života a být dobrým otcem i manželem. Když už se zdá, že ho jeho válečný syndrom opouští a začíná znovu nacházet štěstí a radost ze života, tak... Je určitě dobře, že se režie chopil právě Eastwood a ne Spielberg (kterého mám jinak v oblibě), protože se bojím, že by z filmu udělal spíše uslzené, rodinné drama. Clint ale vůbec nestárne, neustupuje od svého způsobu vyprávění. Je to pořád ten drsný a nekompromisní režisér a zde to opět prokázal. Některé scény jsou tak silné (např. vrtačka, zastřelení dítěte, telefonát s manželkou za zvuků střelby, dobře zvolený závěr), že jsem žasl nad tím, co je možné natočit a co si musí někteří lidé prožít. Absence hudby (až na výjimky) není vůbec na škodu, film díky tomu působí syrově a realisticky - prostě žádný patos a ždímání emocí za každou cenu zde nenajdete. Americký sniper je již šestý Eastwoodův snímek oceněný minimálně jedním Oscarem, což je hodno velkého uznání. Ve Spojených státech film rozlámal divácké rekordy a ve mně zanechal hlubokou stopu. Potlesk vestoje, opona dolů. (27.02.2015)