The Invitation

// Mansonovský indeed. Film konceptem dost podobnej letošnímu My, akorát bez těch otravnejch děr v logice, který ale zase Jordan Peele vyrovnával stylovou režií a parádními herci. The Invitation v těchhle aspektech naopak trochu plave, i když se Karyn Kusama viditelně snaží, nicméně atmosféra pěkně houstne s každou minutou, ne-li vteřinou, a vyústění pak rozhodně stojí za to. Celkově je to finále super, není nijak hloupě natahovaný, jak to většinou v hororech bývá, a ještě na konci stihne vytáhnout jedno poslední eso z rukávu. Kolem a kolem paráda, které moc nescházelo, abych šel s hodnocením ještě víc. Takhle velmi solidních 8/10. (13.10.2019)

Will je spolu s partnerkou pozvaný do domu, kde pred pár rokmi žil so svojou ex manželkou. Bola to totiž práve ona, ktorá mu zaslala pozvánku k menšej oslave, ktorej sa zúčastnia aj niektorí bývalí spoloční priatelia. Relatívne kľudný priebeh posedenia sa však postupne začína uberať čoraz podivnejším smerom. Čím dlhšie je Will vo svojom bývalom dome, tým viac ho začínajú prenasledovať dávne spomienky z minulosti, ktoré značne poznačili jeho život. Čím dlhšie je Will vo svojom bývalom dome, tým viac si začína uvedomovať, že prijať pozvanie na toto "priateľské" stretnutie, bolo obrovskou chybou. Si fanúšik komorných thrillerov, ktoré sú poňaté čudesným spôsobom, pričom samotný základ deja je položený "čisto" na komunikácii osôb? Tak potom klopeš na správne dvere. "The Invitation" je až na poslednú 20 minútovku úplne bez akcie. Najsilnejším prvkom je jednoznačne psychologická stránka, ktorá sa z viacerých uhlov zahráva s mysľou diváka. Miestami mi to trošku pripomínalo, neviem síce prečo, ale ... "Borgmana". Rozuzlenie mierne zahmlené, pričom si divák môže myslieť kadečo, no musím uznať že sa jedná o veľmi zaujímavý snímok, ktorý rozhodne nie je hororom - 65% (08.04.2016)

Psychologické drama o muži - Willovi, který je sužován tím, co v minulosti prožil. Ano, je pozván na večeři ke své bývalé ženě, kam se dostaví s přítelkyní. Sejde se tam skupina známých lidí, aby společně zavzpomínali. Majitelé rozlehlého domu jim chtějí nabídnout cestu z traumat, co každého z nich tíží. Zdejší obsah si samozřejmě vymýšlí. Nikdo z hostů žádnou paranoiou netrpí, ani je nejímá hrůza. Jen jedna žena, z osobních důvodů, odjede dříve... Jediným zneklidněným a podezíravým je Will. Mám rád silná konverzační dramata, jenže tohle jím opravdu není. Než přijde očekávaný konec, bojuje člověk s únavou o sto šest. Poslední čtvrthodinka probere, sice nic překvapujícího nepřináší, ale jisté napětí má. A poslední záběr si zaslouží samostatnou hvězdu. Jinak nejde ani o hriller, ani o horror. Celkově nedoporučuji, je spousta lepších filmů... (22.04.2016)

On takový sraz po letech může být někdy dost opruz. Vezměte si například takového mě. Zrovna nedávno jsem byl pozván na výroční setkání dosud bezkonkurenčně nejzářivějšího ročníku Hornického učiliště v Orlové Lutyni, tedy mého. A že jsme byli hvězdy! Dvaadvacetihlavý soubor se kvocientně blížil ke krásné sto padesátce, sice v součtu, ale na to sere pes, a to v celé historii ústavu nikdo nepamatuje. A to víte, jeden chce být za šviháka, tak si koupí korzet, na čtrnáct dní vysadí lahváče, schválně parkuje svou vytuněnou felícii až 100 metrů od baráku, aby působil vysportovaně, složitě si vytrhává chlupy z nosu a uší, holí záda, cáká se Pitralonem a pečlivě lepí načechrané tupé sekunďákem, aby mu náhodou neupadlo, až bude na parketě divoce máchat přehazovačkou na Kabáty. Pak nadejde den D a vy s usilovně zataženým panděrem, v nejlepších hadrech od Vietnamců a depilovaným obočím, okázale pašujíc melouny mezi atrofovanými bicáky s povislou kérkou FCB a rachitickým hrudníčkem, ležérně atletickým krokem vplujete do krepovým papírem nazdobeného sálu Kulturního domu Petřvald, načež zjistíte, že celá ta úmorná snaha byla totálně na piču. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že přišla vniveč. Dvě největší a taky jediné mrdny ze třídy mají každá špatně oholené vole, pod námahou sténajícími šaty navlečené tři pneumatiky Myšelín a v náruživé konverzaci o tříselných mykózách, svědivých vaginálních výtocích a pásových oparech na sebe prskají Ostravský kahan. Obklopeny jsou partičkou proplešlých otyloňů, hltajících každé jejich tlusté slovo a slintajících si na fiží ještě z dob, kdy Dýtr Bólen fistulí ojížděl Žeronýmův Kedylek, protože ty vlastní prasnice, co mají doma, jsou trojnásobné. „Co tu, kurva, dělám?“, probleskne vám hlavou, elegantní otočkou nastavíte obdivným pohledům těch dvou, nyní okouzleně ztichlých dojnic vkusnou nášivku Ajronů na zádech, kterou zároveň propalují závistivé oči všech zfotrovatělých papučáků, a vyrážíte rozehrát osvědčeného Oldřicha Nového na nějakou do bezvědomí ožralou dvacítku na Stodolní. *** Tohle rozhodně není ten případ. Partička sympatických lidí včele s Tomášem Tvrdým-y ryloudyt a jedna neskonale odporná obluda s bradavicí mezi očima rozehrávají interesantní, zábavnou a dialogově vycizelovanou psychotaškařici, u níž by se skvěle gradované napětí dalo krájet, decentně vypointovanou roztomilou vybíjenou. Soudným divákům chladně doporučuji jako obvykle ignorovat výtěry zdejších sebestředných teploušů (J*A*K*U*B měl ovšem tentokrát světlou heterochvilku, asi jej opustil gayfriend), upnout se k jedinému prokazatelně objektivnímu, vkusnému a správně orientovanému filmovému kritikovi na internetách, tedy mně, a jít do toho naprudko bez lubrikantu. (06.06.2016)

Představte si, že jste pozváni na takovou menší sešlost. Společně s Vámi tam dorazí i lidé, které jste velmi dlouho neviděli. Postupem času začnou na povrch vyplouvat skrytí vnitřní démoni, kteří náhle dokonale dotvoří atmosféru neutuchající paronie a všeobecné nedůvěry. Přesně na těchto principech stojí snímek The Invitation, který je bravurně vypointován, přičemž, stejně jako loňský snímek The Gift, nás do poslední tíživé minuty nechává v patřičném napětí. Tento psychologicky laděný snímek byste si rozhodně neměli nechat ujít. (14.04.2016)