The Invitation

Niečo ako Get Out, ale oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa oveľa  nudnejšie. 80 minút tam banda totálne mimóznych postáv kecá dve na tri a niektorí aj na štyri, aby im na konci definitívne drblo v gebuliach a trochu sa zredukovali. Naviac je to celé strašne predvídateľné a aj keď som dopredu o filme nič nevedel, tak som celý čas čakal, kedy k tej redukcii dôjde. Sekty a tie ich hovadiny na mňa vôbec nefungujú, jak vo filmoch, tak ani v reály. 0/10. (11.03.2022)

Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu. (09.04.2016)

Asi budu za barbara, ale já tyhle konverzačky zkrátka nedokážu moc ocenit. Ne že by se za těch osmdesát minut nic nedělo, ale těch pár podezřelých ksichtů, či různých náznaků a flashbacků prostě nestačilo pro Bloodyho zmlsanou držku. Poslední čtvrthodinka pak měla být alespoň řádnou satisfakcí, jestli se však povedla, na to už si odpovězte sami. Jo a docela zdatně v tom hraje brácha Toma Hardyho. Jen o čtyřicet kilo lehčí. (50%) (15.04.2016)

"Kdekdo smysl žití hledá... Strach ze smrti v hlavách hlodá." Konečně vím, čím chci být až vyrostu. Bude ze mě uctívaný guru. Seženu si stádo nešťastníků a těmto mým suicidálním ovečkám budu tichým, vemlouvavým, leč laskavým hlasem přednášet o strachu ze smrti. Viz výňatek z mé budoucí stěžejní knihy Osvícení jehňátek: "Nepoddávejte se strachu, mé milované ovečky. Neboť strach ze smrti vás sežere zaživa! A jediný lék na něj je najít smysl života. V čem spočívá? Podle DR. Josepha (v našem stádu známý pod přijatým jménem Velký plešoun) je smysl života ve smíření se smrtí. Tím se nám myšlenkový ovcotoč krásně uzavřel do kruhu, hotovo dvacet." Co jsem si ještě odnesl z návštěvy u Bena a Claire? Starou vestu, že Američané kromě barbiturátů nadužívají i rádoby vřelá objetí a že společensky očekávanou odpovědí na otázku "How are you?" je "I am fine, thanks..." a to i v případě, že vám soused ojel starou, sousedka zapálila živý plot a jejich rotvajler vám právě ukousnul ruku. A že, kromě amerického fotbalu, mají středostavovští obyvatelé L.A. v oblibě i americkou vybíjenou. Let's roll! Light up the red lanterns... (05.06.2022)

Na malém prostoru velké divadlo, ani chvíli mě to nenudilo a pořád udržovalo v nejistotě a napětí. Slušný thriller s výborně zahranými rolemi, protože pár z nich jsem fandil ( Logan Marshall-Green ), někomu bych nejradši ukop hlavu ( Tammy Blanchard ), dalšího bych zas nerad potkal sám v tunelu ( John Carroll Lynch ) a jednu bych pígloval vod rána do večera ( Lindsay Burdge ). Za mě dobrý 7.5/10 (19.10.2016)