Temné kouty

Temný thriller podle předlohy autorky "Zmizelé" by mohl být důvodem k radosti, ale o to větší je výsledné zklamání. Vyprávěním hodně zmatený snímek, který neustále skáče mezi přítomností a minulostí a snaží se vyprávět temný příběh brutální vraždy. Nevím, jak je na tom kniha, ale film není ničím zajímavý a nefunguje v žádném ohledu, od herců, přes scénář až po režii. (22.11.2015)

„VYHÝBÁM SE TĚMHLE VZPOMÍNKÁM. OZNAČILA JSEM SI JE V HLAVĚ, JAKO BY BYLY NĚČÍM NEBEZPEČNÝM. MÝM TEMNÝM KOUTEM.“ /// Dvě časový roviny, mající společnej jmenovatel – TU NOC. Hledání souvislostí, který vedli k vyvraždění skoro celý rodiny. Skládanka chce vypadat ponuře, takže sází na atmosféru monotónního tempa, se spoustou podezřelejch, což celkem vychází. Na drsnosti nabírá až v závěru. Nejsem z filmu zklamanej. Jen mám pocit, že oproti knize jde o psychologickej odvárek, kterej by i mě mohl přinutit si ji přečíst. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2009 napsala Gillian Schieber Flynn, jsem nečetl. 2.) Parchant poslouchá heavy metal. Mám se začít bát? 3.) Thx za titule „honzavohralik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.08.2015)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

"Zabil tvoji maminku a sestry Ben?" Malá vystrašená Libby odpověděla kladně a každý trošku zkušenější filmový divák ví, že kdyby to byla křišťálově čistá pravda, tak by se o tom žádný film netočil. Já tedy obvykle nemám nic proti tomu, aby se pátralo po tom, jak to ve skutečnosti bylo, ale tentokrát mě to moc nebavilo. Takže mi ve výsledku bylo jedno, jestli je vrahem Ben, Libby, Diondra, zahradník nebo kdokoli jiný a tak to asi nemělo být. (21.01.2016)

"Pamatuješ, jak jsem ti dal ten popelník s plameňákem ??" - "Bylo mi deset, a nekouřila jsem.." Tady mě nesmírně mrzí, že takovou látku nedostal do rukou lepší režisér.. Velká škoda, velká škoda jako vždy skvostné Charlize v žánrově naprosto nefunkčním a v souvislosti s názvem i obsahem pouze symbolicky přetmaveném snímku.. (20.04.2016)