Temné kouty

Psychologicky osekané až na kost aneb nečtenáři absolutně netuší... Pasáže, které v knize - lepší než Zmizelá! - posílaly do kolen a nutily k nekontrolovatelnému chvění, jsou v lehce nadprůměrném snímku buďto jen okrajově zmíněny, anebo prostě trestuhodně nevyužity. Bez hlubších emocí, pocitově odtažité a natočené jakoby jen tak mimochodem. Vlastně jsem se během promítání nemohl zbavit pocitů, jak zmatečně a narychlo spíchnuté asi musí pro předlohou nepolíbené diváky v sále působit veškeré kruciální scény, a to včetně mrazivého finále. Jako jo, Hollywoode, šlo to lépe. Šlo to rozhodně lépe! Jádro pudla? Měl to být spíše chladnokrevný R-kový thriller s přesahem, nikoli přístupný klon temných severských kriminálek. Čtenáři si to holt hádám užijí méně, no. (09.06.2015)

Tak trošku nelogické, příliš zmatené, urychlené a když divák zapojí mozkové závity je vše špatně. Největší chybu vidím v atmosféře a napětí. Bohužel se na ničem z toho nezapracovalo, a proto není šance na úspěch. Charlize Theron zahrála dobře, i díky ní stojí Dark Places na nohou. Jako nenáročný divák nejsem zklamaný, ale na konci jsem nebyl ani trochu v udivení nebo překvapen. Věřím, že s takovým příběhem a lepší režií mohlo jít o daleko lepší snímek, takhle jen lehký podprůměr .. 4/10 = 48% (07.01.2016)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

"Zabil tvoji maminku a sestry Ben?" Malá vystrašená Libby odpověděla kladně a každý trošku zkušenější filmový divák ví, že kdyby to byla křišťálově čistá pravda, tak by se o tom žádný film netočil. Já tedy obvykle nemám nic proti tomu, aby se pátralo po tom, jak to ve skutečnosti bylo, ale tentokrát mě to moc nebavilo. Takže mi ve výsledku bylo jedno, jestli je vrahem Ben, Libby, Diondra, zahradník nebo kdokoli jiný a tak to asi nemělo být. (21.01.2016)

Kdyby režisér správně ponurou kriminálku nevyprávěl tak strašně těžkopádně, byl bych vysloveně nadšen. I přesto tady Charlize Theron opět předvádí poctivý výkon ženy s osudem šneka na štěrkové cestě a musím říct, že kvůli ní jsem celý film dokoukal až do konce. Postupné rozplétání zápletky nakonec způsobilo samotné nadšení ze závěru, který perfektně zlomil celý, temnotou nasáklý, příběh. (18.04.2016)