Na vítězné vlně

Tým, tým, tým a spousta motivačních řečí, pád dolů a následný vzestup a samozřejmě spousta drobných osobních dramat s dojákem na konci. Kýč jako prase, což je u filmů o americkém fotbale často vídaný jev. Ale protože mám sportovní filmy rád, koukalo se mi na to celkem bez problémů, ačkoliv zrovna tady bych uvítal, kdybych měl konečně nastudovaná pravidla. Herci v pohodě i přesto, že třeba Caviezel se tady zrovna dvakrát nepředřel. Příjemná jednohubka. 60% (05.08.2015)

Hraju tu dvaja herci z mojich dvoch oblubenych serialov kvôli ktorym som si to pozrel. James Caviezel podava standardny vykon a Chiklisa som spoznal az po pol hodine. Cool drsniak zo Shieldu je fuč a namiesto neho tu je podsadity zarasteny dobracky asistent hlavneho trenera. Vidiet ho v takejto polohe je dost nezvyk. Ostatne veci uz ani nestoja za rec. Je to tuctovy sportovy film, ktory v ziadnom ohlade nevynika nad milionom podobnych filmov. 5/10. (07.12.2014)

Na Evropana zdaleka nedolehne ono opojení americkými národními sporty, jakými jsou za oceánem baseball nebo právě americký fotbal, kdy lidé na potkání sypou z rukávu statistiky, a soutěží, kdo vlastně dal v pětasedmdesátém v rozhodujícím zápase sezony homerun nebo touchdown. I proto tyhle kousky, kdy těžkotonážní borci padají do travnaté arény a kouč nervózně křičí opodál, až na výjimky (Vítězové a poražení) na mě příliš nefungují. Nepotřebuju zas a znovu sledovat, jak někdo v poslední vteřině udělá bod, jak někdo napíná zatraceně vážný ksicht, nebo tvůrci nechávají každý třetí záběr zpomalit. Když už něco, tak se raději podívám do nezkresleného zákulisí daného sportu, než na nějakou vítěznou šňůru. James Caviezel nikdy nebyl žádný charismatický bourák, režie není špatná, ale na nějaký hlubší zážitek to nebude. (04.10.2017)

Celý čas som bola nachystaná dať filmu dve hviezdy. Pôsobil na mňa neskutočne priemerne a učebnicovo, natočený podľa šablóny na športové filmy. Potom prišiel ale ten posledný zápas, ktorý ma celkom bavil, hudba bola tiež výborná, športové zábery svižné a v neposlednom rade to bolo podľa skutočnosti, takže pridávam jednu hviezdu. (19.12.2014)

Týmové motto je Láska, na hřiště nastupují v párech držejíc se za ruce a říkají si „Sparťani“. Jeden by možná ukvapeně řekl, že víc gay celek neexistuje a že za vítěznou šňůrou stojí hluboká soudržnost ve sprchách, ale skutečnost je trochu jiná. Při závěrečných zakleknutích sběratele touchdownů sice cítíte, že by rád viděl před sebou kouče Ladouceura s rozepnutým poklopcem, ale o tom ten bezkrevný paskvil se zadumaným Caviezelem nakonec není. Je o týmovém bratrství, křesťanských hodnotách, pevné víře v Boha a hlavně správném nasměrování namistrovaných mladíků do života. Jak by se to krásně poslouchalo, kdyby kolem toho v přesvícených záběrech nebobtnal obludný patos.. Otázkou zůstává, kde se stane chyba, že ti samí kluci v profilize kráčí po cestách večírků, drog, steroidů, utišujících léků, domácího násilí a depresí a ve finále se jim porýpá v mozku doktor, co ho hrál Will Smith. Možná vím, co za tím stojí. Nekřesťanské peníze.. (04.10.2017)