Stockholm
Kamera:
Alejandro de PabloVOD (1)
Obsahy(1)
Na počátku celého projektu stála myšlenka natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Nakonec se tvůrci rozhodli vybrat si méně přímočarou cestu a natočit příběh ze zdánlivě každodenního života. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. (La Película)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Prečo len väčšina žien naletí na pekné, no povrchné rečičky? Keď je chalan po fyzickej stránke k svetu, tak má u žien z polovice vyhrané, stačí už len netrepnúť nejakú hovadinu a žienka časom na to skočí (našťastie nie všetky)... To ale neplatilo pre žienku vo filme. Tá to mala veru dobre premyslené. Film je rozdelený na dve polovice, tmavú a svetlú časť. V tej tmavej ide práve o tie rečičky a vzájomné oťukávanie sa dvoch sympatických mladých ľudí, no a v tej svetlej sa deje všetko to podstatné čo divák od drámy, šmrncnutej kvapkou psychológie, očakáva. Žienka elegantne mužovi dokázala, že je kretén a prečo je kretén. Úplný koniec sa mi už zdal trocha cez čiaru. Na to, aby to takto skončilo sme o postave tej dievčinky vedeli príliš málo. Nemalo to preto žiaden efekt. 70/100 ()
SPOILER! Kecal a jebal - to sú dve slovíčka ako sa dá scharakterizovať povaha hlavného hrdinu.Podstate tak ako snímka plynula mi nebolo jasné akým smerom sa bude vyvíjať jej obsahová časť a čo si mám od nej sľubovať.Drvivú väčšinu snímky pozorujeme a načúvame dialogom dvoch osôb pričom jeden je dobrým hercom,druhá nedôverčivým no i tak poriadne naivným dievčaťom a okolo týchto hlavných postáv je rozvinutý tak minimalistický príbeh,až sa mi zdá smiešnym ho pretaviť do filmu (mimochodom akoby vystrihnutý zo života) a tak ako im dvom aj mne sa z toho chce skákať zo strechy. ()
Tak tento film sa nádherne pohral s mojimi pocitmi. V prvej polovici to boli dvaja ľudia, ktorí mi boli nesmierne sympatickí a bavili ma. V druhej polovici nebolo väčšej podivínky a väčšieho chrapúňa. Ani sama neviem, kto mi za svetla viac liezol na nervy ... ona či on ... a komu mám vlastne veriť. Nádherný vizuál, dobrí herci, výborné dialógy a zaujímavý príbeh, ktorý pokračuje vo vašej hlave. ()
Nápad zajímavý, ale ve výsledku mě to spíš neoslovilo. V momentě, kdy se film přehoupne do druhé části (která se na rozdíl od té první - noční - odehrává ve dne), mě to už tak nebavilo, a z výsledného rozuzlení jsem byl poměrně i rozčarovaný. Na mě to působí dojmem jakési scenáristické nemouhoucnosti, kdy je neschopnost vypointovat nějak smysluplně film zamaskována rádoby šokujícím vyústěním. Ani název mi k tomuto filmu moc nesedne, protože se Stockholmským syndromem to nemá v podstatě nic společného. Trávit po zhlédnutí čas hloubáním nad tím, co měl ten konec znamenat a co to je vlastně za film, je podle mě ztráta času. Viděl jsem lepší filmy, které si vystačily s minimem herců i prostředků (rozpočet Stockholmu byl 215 tisíc euro). P. S. Nechápu, proč jsou zde uvedeni 3 režiséři, když to natočil jen jeden (Rodrigo Sorogoyen del Amo, narozen v roce 1981 v Madridu). ()
Na začátku, typická hra na kočku a na myš, na konci docela haluz. Ještě, že jsem si nepřečetl obsah, o to bylo moje překvapení, ve druhé půlce příjemnější, mrazivější a ke konci překvapivější. Jsem moc rád, že tyhlety věci mám už dávno za sebou a můžu je v poklidu sledovat v televizi a kochat se, jak se postupně rodící vztah mění v drama se vším všudy. Tak a teď raději nějakou komedii a bez terasy, prosím. ()
Galerie (16)
Photo © Caballo Films
Reklama