Dirty Wars

Zarážející je, jak zdejší sluníčkové mozky baští tuto směšnou antiamerickou propagandu. Postavit na sebemrskačství celý film? No tak však víme jak dopadají hlavy těchto "investigativních" pche reportérů rukama jejich milovaných muslimů. Klasický sebestředný kokůtek snažící se šokovat. Je mi z něj na blití. (12.10.2014)

Forma, akou je film natočený neoslní ale obsah zasiahne dvakrát. USA a ich rozpínavá politika plná špinavostí, o ktorých široká verejnosť vie len málo alebo častejšie vôbec nič. Tento dokument ponúka práve pár takýchto špinavostí a.k.a "War on Terror". Zase Američania klesli o stupienok nižšie v mojom rebríčku.... (25.03.2014)

Je to nasnímáno efektněji než reklama na prací prášek a do života mi to dalo podobné množství nových informací. Američané sami jsou asi poslední národ na světě, který potřebuje být uporozňován na to, že jejich intervence ve světě jsou ryze pragmatické, cílem jsou prachy, a leckdy to není zrovna čistá hra. Moc mě ale nebaví pohoršovat se nad tím, že si velmoc dle libosti upevňuje pozice. Chce to trochu realismu. (26.02.2014)

Netuším, jestli tyhle dokumenty, které se nám snaží ukázat, jak správná a čestná je válka proti terorismu, něco dokážou, ale jen ať se natáčí, jen ať se jich natáčí co nejvíc. Dokument odhaluje skutečnosti, které byste si nikdy nedali do souvislosti, skutečnosti, které by neměly být nikdy známé. Docela se divím, že novinář Jeremy Scahill je pořád naživu. Je ti dobře. Někdo se v tomhle hnusu musí vrtat a ukazovat nám, jak to vlastně funguje. Jasně, film by šlo udělat lépe, ale jeho vypovídací schopnost je pořád nezměrná. (09.12.2013)

The war on terror transformed into a self-fulfilling prophecy. Určitě jste někdy měli učitele, který svým monotónním intonace prostým přednesem dokázal spolehlivě uspat celou třídu a to i navzdory sebezajímavější látce. Jeremy Scahill je právě takovým učitem. A je to škoda zcela zásadní, protože je evidentní, že je kromobyčejně nadaným investigativním novinářem, který se nebojí tepat do nepopulárních témat a pokládat nepříjemné otázky na tělo západnímu světu. Úplně z toho čiší jak je současným stavem věcí znechucen, jak by chtěl narušit status quo "toho o čem se nemluví". Zárověň je i zřejmé, že mu nejde jen o laciné kydání kontroverzní špíny na rodnou hroudu, ale že se skrze odhalení chyb snaží něco změnit. Má talent na to najít ty správné příběhy i důkazy, které sice mnohdy nejsou jednoznačné či bez otazníku nad jejich věrohodností, ale to on ani netvrdí, jen si myslí, že by měly být známy a ať si každý udělá názor sám. Nejde ani tak po velkých konspiracích (a přitom vše kolem JSOC by k tomu přímo svádělo) jako po konkrétních osudech. Chybí mu jediné; soudnost. Měl to přenechat odprezentovat někoho, kdo by to uměl náležitě prodat a kdo by nemluvil až příliš a to i v místech, kde by se slušelo nebýt doslovný. Ono to vůbec působí jako devadesátiminutové předčítání zprávy pro komisi více než co jiného. Tomu odpovídá i forma, která není ideální a snaží se nedostatek relevantního obrazového materiálu zakrývat snímáním Scahilla při chůzi městy, jízdě vlakem apod. Čili sice vrcholně zajímavé i přínosné, ale kvůli formě a nešťastnému projevu prostě spíše nudné. (29.01.2014)