The Frame

Dobrej mindfuck?! no neřekl bych. Spíš až šíleně a kontraproduktivně moc přeplácanej počin, jehož první polovina mě docela bavila, ale jak se to začalo čím dál tím víc topit v samoúčelných zvratech a nelogických šílenostech, tak i lehce odpadala moje pozornost. Určitě je to námětově zajímavej a dějově neotřelej film, ale na mě osobně už prostě moc velká ujetost. To je můj prvotní dojem z tohoto počinu. Nemůžu si pomoct...55% (18.04.2015)

No ty vole! To je asi tak, jako když nastoupíte do vozítka jakési dětské atrakce a po chvíli zjišťujete, že svištíte střemhlav dolů na horské dráze, jakou nemají ani v Six Flags Great Adventure. Akorát ten dojezd mohl být možná trošku kratší, ale zase je otázka, jestli nebyl vlastně nutný k tomu, aby se divák po té ráně pěstí mezi oči aspoň trošku vzpamatoval a následně teprve upadl do milosrdného kómatu. (03.02.2015)

Režisér si pohrává s divákovou důvěrou v příběh, kdy se jedním dechem (vysmívá?) kritizuje hollywoodský pohled na životy lidi a i poptávku ze strany gauče moderního konzumenta. Scénář spojující dva světy - nereálný jakožto seriál a reálný jakožto pohled diváka se svým životem se otáčí jako mince ve vzduchu. A nejde o to, kdo má reálný příběh, ale o to, kdo to řídí - jakýsi tvůrce osudu; ďábel místy nad Bohem/Tvůrcem? "And the writer would not write him, and if the writer were to trap him in this house the devil would tear the house down." (08.07.2017)

„BUĎ JSME BLÁZNI, NEBO TO PŘESAHUJE MEZE NAŠEHO CHÁPÁNÍ… ZÁZRAKY NEEXISTUJÍ. VŠECHNO SE DÁ VYSVĚTLIT …“ /// Za 20 minut ze mě udělaj čuráka! Během filmu se cejtím méněcennej, páč su zmatenej jako Goro v Tokiu. Vevnitř mi to šrotuje, abych si ucelil, jestli je to dobrý, nebo su jen zblblej originální dějovou zápletkou. Když začnou strkat dramatično i do sezení na hajzlu (přirovnání… buď nad věcí vole!), zákeřně (ze zadu) na mě leze nuda a cejtím, že je to uměle natahovaný. Pak přijde rozuzlení a finále. Zjišťuju, že mě vlastně vůbec nebere a mám naprosto jasno! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám dojem, že moji realitu vymýšlí nějakej magor. 2.) Z televize na mě kouká ženská. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.05.2015)

David Carranza a Tiffany Mualem hrají sami sebe, ale zároveň sami sebe nehrají. Zápletka srší originalitou, jaká se dnes vidí málokdy, ale přesto nabízí řadu "racionálních" vysvětlení a to i vzdor tomu, že tam jezdí ten divnej chlap na tříkolce. Nicméně s blížícím se závěrem všechny ty očekávané konce vzaly za své a film dostal zase úplně jiný rozměr a tentokrát jsem neměl ani minimální tušení, jak celá tahle melancholická žánrová všehochuť dopadne. Vedle místy až hypnotické režie i hudby zaujmou i neokoukané tváře ústřední dvojice. Pořád si nejsem jistý, jestli jsem v tom měl na konci jasno, ale v čem jasno mám je, že se mi to líbilo. 80% (08.01.2015)