Ragnarok

CITÁT - Musíte pochopit....... Námět o Ragnarogu ja podařený, má to své napětí, pár lekaček, ale samotné zpracování má díry a logické trhliny, které se nedají přehlédnout, ikdyž by možná divák i chtěl, je přehlídnout.CITÁT - Zaseklo se to......... Celkem mě překvapilo, kam až se může dostat myšlenka o konci světa. Že příběh zabloudí až někam do zoologie, to mě nějak nenapadlo. Vlastně ta obrovská myšlenka se ztrácí někde v lokačním dramatu. Nejhorší moment byl ten, když se horolezecká skoba rozhodla sama se rozepnout, to byla síla. A nejhorší na tom jE....POZOR SPOILER - že Ragnarog zničí tvrdé jádro Vikingských bojovníků, hrdinnou část Sovětské armády, ale Norská rodina se dvěma dětma mu unikne - KONEC SPOILERU. Dá se na to koukat, existuje spousty horších filmů, a tak se trochu obrňte, nebudete se nudit. (28.12.2014)

Od tohoto jsem čekal mnohé, neboť předešlý norský kousek s tak trochu podobným námětem - Lovec trolů (2010) - mě vyloženě nadchl. A nezklamal jsem se.ani tentokrát, i když do plné palby zde přeci jenom dost chybí. Norové mají tu výhodu, že se můžou ponořit do své mytologie a vždycky něco kloudného vyšťourat. A když jim to ukousne hlavu, pro náročného diváka jedině dobře. Neřičel jsem u toho nadšením jako před třemi lety u Trolljegeren, ale užil jsem si náramně. Je zřejmé, že to jde i bez miliard, provařených obličejů a ultrasupermega efektů. --- U takových filmů si vždycky vzpomenu na pana Vorlíčka a jeho vysvětlování, proč jeho poslední opus magnum Saxána a Lexikon kouzel a triky v něm vypadají jako vytažené z řitního otvoru osmibitového zázraku Didaktik Gama. Tvůrci Gåten Ragnarok prostě věděli na co z hlediska efektů mají, z filmu je to jasně cítil, ale rozhodně z toho není triková sečka na úrovni druhé poloviny 90. let. --- Dávám 4* a s potěšením sleduji, že moje hodnocení film posunulo do červených čísel, kam podle mě patří. (09.03.2014)

Je to takové celkem pitomoučké, černobílé a někdy značně nelogické, ale jako lehce infantilní dobrodružná báchorka to celkem v pohodě obstojí. Především pro ten pocit objevování bílých míst na mapě a odhalování starých tajemství. Přesně ten film, co si pustíte v neděli po obědě i s dětmi a všichni se budete celkem dobře bavit. (08.06.2016)

Popravdě jsem si spletl filmy.. ale, když už jsem to viděl a bohužel i slyšel. Tedy, nic proti našim slovenským braťa... ale ten slovenský dabing.. byl ještě větší peklo, než to po mě číst! :D Takže jak to otevřít? Co třeba formou komentáře režiséra? Vážení a milí tupci... Chcete znát dokonalí recept na to jak dokonale posrat zdánlivě dobrý film?... "Tedy za předpokladu pokud netočíte rodinou retardovanou fantasy komedii. Bod1) Rozhodně doporučuji tam dát děti. Od čehož se dále odvíjí další mé body. Bod2) Vyberte nějakého nevýrazného hrdinu, nejlépe knihomola který ani neumí mluvit, natož řešit jednoduché situace. Bod3 )K tomu přidejte pár dalších stejně retardovaných postav... aby si měl aspoň z kým povídat, či na sebe jen tak civět aby se neřeklo. Bod4) Čím méně lidí tím lépe.. obzvláště pokud chcete do filmu propašovat i pár vyhlazovaček... Bod5) CO NEJMÍŇ LIDÍ ZAŘVE TÍM LÉPE! Bod6) Samozřejmě je vybavte co nejmenším množství financí! Bod7) Pošlete je někam kde to vypadá COOL kde všechno hned najdou! Nejlépe na nějaký ostrov, kde se údajně cosi nachází... Bod8) a vražte jim do ruky nějakou tu divně psanou mapu která ani po rozšifrování nedává vůbec žádný smysl.... aby to bylo správně tajemný a archeo-dobrodružný. Kterou jeden z hrdinů získá za podivných okolností 6 Letého průzkumu pobřeží, hledání kamenu mezi kameny. Bod9 )No a samozřejmě je nezapomeňte vybavit co nejméně předměty kterými je možné se bránit, jako je třeba NUŽ! Či blbá pistole. Bod10) No a samozřejmě nesmíte zapomenout na nějakého toho patrvora kterého pokud možno po celí film, jejichž odhalení co možná nejvíce natahujte a mlžte dokud to už nebude extrémní nuda, že už prostě budete muset něco ukázat.. Bod11) Vůbec se nebojte vykrádat jiné filmy, jako je třeba PITHON a podobné, on si toho stejně nikdo nevšimne. Bod12) No a samozřejmě, když už tu máme ty děti.. nezapomeňte té roztomilé příšerce přidat mateřské pudy.. to je vždycky tutovka... Bodů jistě bude víc, ale zaprvé tu hrůzu nechci absolvovat znova abych všechny ty body zachytil. za druhé, už se chci taky vyspat. :) TAKŽE! závěrem jsem nepochopil tři věci. Za prvé.. název... O tom slovenském ani nemluvím, ale nějak mi uniká ten smysl? No aby to bylo víc epic chápu... ale, stále jsem nějak nepochopil ten slibovaný konec světa. Další věc, proč se ty hadice vylíhli pravě ve Chvíly když tam přišli? Bylo jich tam tedy víc? Proč tam byl jen ten jeden... a třetí. Jestli jsem to dobře pochopil, tento dobrodružný příběh pro celou rodinu měla být narážka na severskou legendu o Jörmungandrovy? Tak to by se pan Mikkel měl znovu podívat do svých gatí a ještě jednou ten svůj poklad přeměřit. O_o Chtěl jsem dát aspoň dvě hvězdy co celkem povedený konec, který jsem z nadějí čekal... namísto toho jsem dostal téměř happyend jak v nějaké přiblblé pohádce! Tak a teď jdu hledat ten druhý film... Pamatuji si že tam ta potvora měla takový divný škorpioní ocas... a taky se to týkalo Ragnaroku... což mi tady ale, asi moc nepomůže. :D (05.10.2015)

(Nejen) populární kinematografie je jako had, který se kouše do ocasu. Každá nová generace filmařů zákonitě vychází z toho, na co sami během dětství a dospívání koukali, přičemž si prvky a motivy minulých desetiletí aktualizují pro sebe a nové generace. Poprvé se tato tendence výrazněji objevila na přelomu 70. a 80. let, kdy snímky hojně reflektovaly populární a brakové žánry 50. a 60. let - ať už přímo jako retra "Pomáda" či "Streets of Fire" nebo pouze formou tematické inspirace a aktualizace, jako tomu bylo v tvorbě nejvlivnějšího populárního režiséra doby, Stevena Spielberga. V současnosti jsme dospěli do fáze, kdy generace odchovaná na popkultuře 80. let dostává prostor realizovat své vize inspirované ikonami dětství. Po "Super 8" a před "Earth to Echo" tu tak máme norskou variaci na ikonické filmy Stevena Spielberga, potažmo Amblin Entertainment. "Ragnarok" konkrétně čerpá z Indiana Jonese, Juského parku a Rošťáků, přičemž půdorys rodinných dobrodružných filmů prodchnutých fantasknem ozvláštňuje severskými legendami a historií. Na rozdíl od spielbergovských klukovin tu výraznější roli hrají ženské postavy a motiv utužující se rodiny typický pro soudobou skandinávskou produkci pro děti a mládež. Paradoxně ale tyto prvky nejsou dostatečně rozvedeny, takže ve výsledku vyprávění leží na bedrech ústřední postavy otce a archeologa Sigurda, v čemž spočívá jediný nedostatek jinak precizně natočeného filmu plného napětí, dobrodružných eskapád a nadreálné mytologie. Namísto indianajonesovského zacílení na jednu postavu by filmu prospělo větší rozprostření pozornosti na rovnoměrně profilované postavy v kolektivu ala "Jurský park" či "Rošťáci". Na druhou stranu možná dramatický oblouk otce, který znovu v očích svých dětí nabývá roli hrdiny, je adekvátní aktualizací předestřených inspirací pro dobu krize tradiční rodiny. Ve finále však film spíš vyvolává otázku po tom, jak bude za třicet let vypadat „popkultura na čtvrtou“, neboli filmy vytvořené jako pocty filmům inspirovaným filmy, jež vycházely z filmů dávno minulých generací. (01.06.2014)