T2 Trainspotting

Dvě dekády, nespočitatelné množství prošňupaného matroše, mraky průšvihů, rozbitých ksichtů a nevydařených vztahů i tisíce vět s použitím slůvka fuck. A vzpomínky na lepší časy. Teď se jeden z kvarteta přátel vrací domů do Skotska. Hodlá vyrovnat staré dluhy a možná vzkřísit kamarádství z mládí. Snadné to nebude. Danny Boyle má Oscara, rád se pohybuje v rozličných žánrech a nemusí nikomu nic dokazovat, vydojit z toho jen prachy asi taky nebyl úplně záměr, takže budeme věřit, že to celé vzniklo čistě pro radost. Dá se říct, že se tady hodně sází a spoléhá na nostalgii, což je zrovna v mém případě problém, protože Trainspotting jsem sice viděl, ale jen jednou a dávno, oslovil, ale ne natolik, abych se k němu co pět let s chutí vracel. Výsledek je sice nostalgický, ale i slušně hořký a depresivní, moc myšlenek na lepší příští se nedočkáme. Minulost je fajn, ale bez budoucnosti to nejde. Danny Boyle do toho sází jeden netradiční úhel kamery za druhým, střídá barvy, motivy, snové záběry, jeho dravý hravý styl nepolevuje ani po šedesátce. Čtveřice herců i ti okolo mají charisma na rozdávání, tempo je solidní, hudba ještě lepší. Za mě přijatelná divočina. (31.05.2017)

Zmínil to tu snad každý, protože to nezmínit jednoduše nejde: Je to pořádná dávka drogové nostalgie. Nic méně, ale ani nic více. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Musím uznat, že začátek byl naprostý top a kdyby ty legrácky vydržely aspoň v trochu konstantním tempu až do konce, užil bych si film víc. Poměrně vážný a ne moc úderný konec drobet nadšení tlumí a tak se T2 stává takový fajn doplněk, který neurazí ale ani zvlášť nevytrhne. (26.02.2017)

Jak už tady napsal někdo přede mnou, do jedničky tomu objektivně možná něco chybí, ale to vem dneska čert. Já osobně jsem moc rád, že si tahle šílená čtyřka střihla repete a proto všechny drobné výtky, kvůli kterým bych normálně srážel body hážu kýblem z okna. Stačilo asi dvacet, nebo třicet minut, pár pekelných šklebů Roberta Carlyeho a věděl jsem, že se mi tenhle film prostě musí líbit. A to nejen vzhledem k nostalgii, ale i jako ocenění, že kvalitní dvojka se dá natočit třeba i po dvaceti letech. Dobrá práce Danny. (01.06.2017)

Koukl jsem na svůj komentář k jedničce a nechápu, jak je možný, že jsem si tu místo 7000 bodů uhnal tak akorát karpální tunel, vždyť já psával jako golfista, sakra! Ale co naplat, od „skvostů kinematografií, skvělých herců a dalších“ jsem se dopracoval k „prdelím, hovnům a sračkám“, a to už ty body rozhodně nenahoním, ani kdybych se posral jako kdysi Spud. Druhý Trainspotting sice na první pohled vypadá jako převařená sračka, poměrně časté flashbacky k tomuhle hodnocení přímo vybízí, na druhou stranu ale jasně cílí na své původní fanoušky, s nimiž zestárl. A pokud mezi ně patříte tak jako já, bude vám to víceméně u prdele a pobaví vás i tahle trochu křečovitá krize středního punku. A hovno už do komentáře nedostanu, takže nasrat a za čtyři. (11.06.2018)

Ach jaj, tak to obvykle končí, keď sa došliapne na nejakú legendu a niekto sa pokúsi natočiť druhú časť, prípadne nejaký remake... Toto už skrátka nebol Trainspotting s tou úžasnou atmosférou, výborným príbehom a geniálnym vyprávačským štýlom. Netvrdím, nebolo to zlé, no na môj vkus to bolo celé až príliš ponorené do nostalgie a spomienok na jednotku. Len na spomienkach sa ale nič prevratné vybudovať nedá, stále sú to len spomienky... pocitovo trocha zasiahne, no žiadna pridaná hodnota. Od záveru som tiež čakal niečo premyslenejšie. Jednu vec však majú tieto dve časti spoločné, a síce ako v jednotke tak aj v dvojke ma najviac bavila postava Spuda. Nemôžem si pomôcť, viac ako lepší priemer z toho nedostanem. 65/100 (01.06.2017)