Špalíček

Takový loutkový Rok na dedine z českého venkova, který má v sobě víc než jen ukázku folkloru. On je to vlastně film o tom, jak se tehdy lidé dokázali bavit a těšit na tyto velké události navzdory nepřízni osudu a smutným událostem - a že to tu s každou další povídkou vychází stále více najevo, u Pouti a Posvícení obzvlášť. Celé to taky je povídkový film, složený z Trnkových krátkých filmů vyrobených v roce 1947, přičemž jsem to čekal (vzhledem k předloze), jen mě zarazilo, že každá povídka tu má vlastní titulky a nepůsobí to tolik jako film, ale spíš jako pásmo. To mi ale vůbec nevadí, na rozdíl od Trnkova vedení jednotlivých povídek, které se ve většině z nich ještě dělí nad podpovídky a kvůli tomu zde chybí jejich větší celistvost. Je to tedy velkolepý a chytře natočený projekt, který si oproti Starým pověstem českým nehraje na víc než by měl, ale stejně jako u něj je takový zvláštně nedotažený. Práce s loutkami je zde ale skvělá, jednotlivé scény jsou působivě vytvořené a natočené, sem tam to má dobrý nápad (loutkové divadlo (v loutkovém světě)) a o to zde šlo především, tudíž je Špalíček povedený loutkový film a za mě i lepší, než Staré pověsti české. Jen mu tedy dám stejné hodnocení jako Roku na dedine, jelikož mi Rok na dedine sedl víc a hlavně ve mě víc zanechal. U Trnky mám bohužel ten problém, že ať od něj vidím cokoli, často to objektivně ocením, ale subjektivně se mi do toho dost těžko dostává a u Špalíčku to dopadlo bohužel stejně, takže mi asi bude zase trvat, než se od Trnky na něco podívám. Slabé 4* (24.01.2024)

Úžasné spojení. Jiří Trnka (s ním vyrostly moje děti) a hudba Václava Trojana s motivy lidových písní zpívaných dětmi z Khünova sboru. Co víc si přát ke zklidnění duše a mysli v tomhle adventním čase? PS: Přečetla jsem si některé komentáře. Čtu o zastaralosti a o tom, že to nemá šanci u dnešních dětí uspět. Nemá, to je pravda. Ale není to škoda? Není škoda, že večerníček, který ovlivňoval svou estetickou a mravní úrovní mnoho generací dětí, přesunuli na "vedlejší" program? Není škoda, že děti raději koukají na různé bojové animáky na Barandově? A teď už si připadám jako hoooodně stará, a hodně staromilná. Ufff. (13.12.2013)

Na Špalíčku mě nejvíce zaujala samozřejmě práce s loutkami, která je na svou dobu naprosto úchvatná a vedle toho se mi líbil hudební doprovod Václava Trojana. V tomto filmu jsou krásně poeticky zobrazeny mnohé z českých zvyklostí, které nám již dnes moc neříkají, ale díky tomuto snímku si je můžeme připomenout. Zkrátka film, který bych nemusel vidět asi podruhé, ale i při první projekci dokáže ohromit. (01.10.2012)

Špalíček představovall ve své době určitě moderní projekt a mimořádný umělecký počin, jenže po těch mnoha desítkách let musím konstatovat, že k němu sice vzhlížím s úctou, ale bez nějakého emočního pohnutí. Je v tom zkrátka uznání velkého klasika, ale zároveň pocit, že dnešní dětské generaci už tohle nic neřekne. Špalíček zkrátka svým tempem i vizuálním pojetím zastaral. Dnešní generace už žije jinak a tenhle svět folklóru je pro ně stejně vzdálený jako zpěv paní Šulákové nebo muzejní expozice starých lidových zvyků z 19. století. Takže uděluju 3* za loutky a vědomí, že tenhle film přes můj odstup patří do zlatého fondu české kinematografie. Jinak Kühnův dětský sbor, hudba Václava Trojana a přece jen zastaralá animace na mě působí zaprášeným dojmem, který vede jen k průměrným 55 % celkového dojmu. (18.09.2011)

Špalíček je první velký loutkový film pana Trnky. Ikdyž pozdější filmy, jako Staré pověsti české nebo Sen noci svatojánské, byly možná propracovanější, tenhle mezi nimi zůstává "tak nějak" nejčistší. Prostřednictvím ukázky českých lidových zvyklostí během jednoho roku (od masopustu po "tuším" vánoce?) se setkáte s množstvím roztomilých postaviček - hrajících si dětí, rozverných masek a spousty dalších. Snad nejkrásnější je vsuvka v podobě příběhu o sv. Prokopu. Divím se, že nevadil náboženský podtext, který za všemi těmi zvyky leží. Snad to bylo tehdy omluveno tím, že se jedná o ztvárnění zdravích tradic českého národa a prostého lidu. (01.02.2004)