Ohňostroj

Jeden okamžik může trvat věčně. Kitano opět pokouší smrt, opět je na několika místech k smrti vtipný a opět nehraje podle pravidel. Prostě si hraje. Nesází na klasickou dramatickou výstavbu zápletky. Před distribucí děj posunujících informací upřednostňuje náladotvorné záběry. Gangsterské prostředí je podáno stejně nevzrušivě jako záběry moře, režisérova oblíbeného místa začátku a konců. Vrchol apatičnosti ve vztahu k žánrovým vzorcům představuje neakční bankovní loupež, částečně snímaná tichou bezpečnostní kamerou. Stejně tiše, klidně a smířené působí protagonista. Samozřejmě mimo ty chvíle, kdy někomu jakoby nic jídelními hůlkami vypíchne oko. Asi žádný jiný režisér nedokáže přejít od smíchu ke smrti ve zlomku vteřiny. Vpády zdánlivě nesouvisejících záběrů a „mrkni a mineš mě“ gore chuťovek narušují souvislé plynutí melancholického toku a činí film nejednoznačným v pocitech i postavách. Zklidnění přichází ve scénách bytí pro sebe. Vykreslení skoro bezeslovného vztahu je v kontrastu s ostatním děním nádherně neagresivním útokem na smysly a bezcitnost světa. Pokud byste jej chtěli vnímat jako obvyklé lineární vyprávění, bude vám Ohňostroj zřejmě připadat stejně nečitelný jako hlavní hrdina. Stoický, naprosto se vším smířený muž, který možná přešel na temnou stranu a možná jenom mezi bílou a černou přestal rozlišovat. Film má těch barev každopádně mnohem více (nejen zásluhou obrazů, jejichž prostřednictvím jedna z postav zkouší navázat dialog alespoň sama se sebou). 80% (22.05.2012)

Detektiv Nishi (Takeshi Kitano) má těžce nemocnou ženu. Od yakuzy si vypůjčí peníze na zdravotní péči pro ženu, které ale není schopen vrátit. Proto se rozhodne vykrást banku. V podstatě jednoduchá zápletka, která slouží filmu jako katalyzátor. Celý snímek stojí zcela na jiném pilíři – vykreslení vztahu Nishiho k jeho ženě a okolí. Film je vyprávěn hlavně obrazy, ze kterých si musí divák odečíst emoce a rozpoložení postav. Jde o precizní ukázku Kitanova stylu – dlouhé záběry, statická kamera, zdánlivá roztříštěnost děje, kdy se prolínají jednotlivé časové roviny díky tomu působí film nezvyklým klidem a vyrovnaností, což je často v kontrastu se zobrazovanými událostmi, které jsou tak ještě umocněny (brutalita detektiva Nishi, násilí a agresivita). (02.01.2006)

Pri flimoch Takeshi Kitana si ma vždy napadne, že musím mať v sebe niečo z japonskej mentality. Jeho (ich) štýl mi totiž totálne sedí, vždy ma dokáže dostať do veľmi zvláštneho smutnošťastného rozpoloženia. Hana-bi zahreje subtilnou, tichou majestátnosťou a zároveň ohúri krvavo-komickou "coolovosťou". Hladať nejaké drobné chyby by bolo neslušné. Origato, Kitano. Opäť. (19.05.2006)

Kitano je prostě filmový mág. Spojit násilí s poetikou, dokonalou hudbu s tísnivým tichem, hrubost s jemným humorem, zdánlivě nesouvisející scény a minimum dialogů to prostě umí jenom on. Vždycky mě překvapí jak mě dokážou ty jeho pomalý filmy zaujmout tak, že zapomenu nejenom na čas, ale i na to, že bych měla dýchat... (20.04.2012)

Tak tu máme ďalšieho mafiánskeho hrdinu, ktorý má svojim spôsobom dobré srdce a násilie ním páchané je v tomto prípade tak exoticky cool, že sa naňho nemôže hnevať ani týmto násilnostiam apaticky prizerajúca jeho chorá žena. Gangster s dobrým srdcom sa o svoju ženu príkladne stará, dotuje maliara na vozíku, takže mu treba v zabíjaní naničhodníkov z Yakuzy držať palce. Ohňostroj je tým pádom samozrejme viac o štýle, o nadsadenej forme a o obrazoch. V duchu japonskej mentality sa tu príliš nerozpráva, zobrazené je dostatočne všehovoriace samo o sebe. Najmä pohľad na drsnú nemú Kitanovu tvár, zakrývajúceho si oči slnečnými okuliarmi. Asi som po predchádzajúcich skúsenostiach s Kitanom čakal niečo iné, takže poriadne neviem, nakoľko sa mi film páčil a verejne prehlasujem, že hodnotenie filmov precentami a hviezdičkami je blbosť :). (11.03.2014)