Ve spárech yakuzy

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)

kto nemá rád brutálne filmy a násilie vo svojej neskrývanej surovej podobe, istotne pri tomto filme vydrží len po prvú scénu odrezávania prsta či flegmatického vystreľovania mozgov z hláv, príde však o veľmi podarené dielko so skvelým čiernym humorom a nezameniteľným takeshiho filmárskym rukopisom. super (31.01.2005)

Pomerne pomaly plynúca gangsterka, ktorá sa snaží diváka dostať svojou atmosférou, nie príliš podobnou tomu, na čo sme zvyknutí. Kitano točí film, ktorý sa odohráva priamo v kuchyni mafie a predstavuje svojich hrdinov s dávkou empatie. Asi aj podvedome preto, že hrá hlavného bossa :). Zvlášť zaujme jedna scéna, v ktorej chce niekto niečo dokázať niekomu druhému a urobí preto niečo veľmi prekvapivé. Nechcel som spoilerovať, treba vidieť. (20.09.2012)

Takeshiho výlet do Ameriky vyšel docela dobře. Pomalé vyprávěnění o osudu vyhnaného yakuzáka a jeho přežívání v netradičním prostředí nese klasické Kitanovy přemýšlivé a umělecké prvky. S pohodovým výrazem ve tváři řeší problémy, které mu život přichystal. Kult osobnosti zde dosahuje maxima. Pěkný mix komedie, akce a dramatu. "Zkurvený Japončíci" jsem rozuměl! (16.07.2012)

Krvavá podívaná, ve které jsem se nehorázným způsobem ztrácel! Odzvonila poslední půlhodinka, přicházel závěr a já stále čekal, že se dozvím podstatu celého filmu. Tu mi bohužel nenaznačil nikdo, proto použiji Shadwellovu myšlenku, že postavy opravdu neměli motivaci k něčemu slušnému, k něčemu, co bych mohl nazvat filmem. Tohle pro mě bylo něco, kde je víc mrtvol než replik s nepříjemným a nesympatickým Takeshim před i za kamerou. pousta postav, spousta nejasností a úplně bez emot. náboje! (19.08.2008)