Vampire Academy

Stačilo mi několik prvních scén a hned mi bylo jasné, že to bude nehorázná blbost. Ve srovnání s touhle slátaninou je Twilight ještě na úrovni a Vampire Diaries je skvost. Ale dokoukala jsem to. I když mě dost štvala hlavní hrdinka. Přišla mi jako naprostá kráva. Ony všechny ty postavy byly dost mimo, s pitomými a nepřirozenými charaktery. Zdálo se sice, že Zoey Deutch hraje docela obstojně, ale ten charakter její postavy a přiblblé hlášky jí ten herecký výkon hodně srážely. Ostatní herci snad už vůbec nestojí za zmínku. Šílený upírský svět, který se snaží vypadat nad věcí, když se vám v něm sdělí, že v realitě upíři nezáří na světle (narážka na Twilight?), ale že se dělí na jakési tři kasty, z nichž jedni chrání druhé a ti třetí jsou badass, co je ohrožují....no ale je to stejně nakonec jen jeden velký mišmaš, co se chvílemi zdá jako zkříženina s Harrym Potterem a nějakým high school teenage filmem. No co na to ve výsledku říct? Na konci jsem se aspoň dokázala tomu celému zasmát. A musím minimálně uznat, že se tam objevila nějaká fajn hudba a že jsem si ty postavy aspoň vizuálně užila - měli hezké školní uniformy. Toť vše. ~(2,0★)~ (09.05.2015)

Předloha Richelle Mead je v rámci žánru young adult vampire fiction celkem inovativní a stravitelnou záležitostí. Oproti ujetým teenage upířím škvárům typu Prokletý dům se totiž nese na tak trochu méně trapné vlně - zápletky se tváří o něco uvěřitelněji, postavy trochu barvitěji a prvních padesát stran knihy se snaží člověka oblbnout rádoby propracovanějším fantasy světem. Díky tomu se film - oproti nechvalně proslulému Stmívání - mohl svézt na vlně svižnějšího vyprávění, o chlup zábavnějších postav a fantasy vizuálu typu Bradavice. Místo nemohoucí Belly divák dostal ukecanou, kousavou a bojovnou Rose a její blond alter ego Vasilissu (latentní lesbický podtext člověku prostě neunikne), namísto zaláskovaného vztahu upír-člověk celkem přijatelnou vedlejší linii dhampýrka - dhampýr a ze střední se stalo místo, kam by se nestyděla chodit ani Hermiona. Bitching i vtípky nikdy nejdou za hranici trapnosti, místo uplakanosti, procítěnosti a hry na velký funkční fantasy svět (všichni víme, že by do toho domku stačilo fouknout a on by se složil) se autoři rozhodli realisticky přivřít obě oči a zavtipkovat si sami nad sebou, upíří popkulturou a ve výsledku i samotnou Meadovou. Vznikla tak adaptace, co si nebere servítky, ale zároveň nezvládá samu sebe. Herecké výkony (snad kromě Rose Hathaway) působí strnule a divadelně - hlavně děda Viktor (kterak odhodí plášť a začne juchat uzdraven) a Kirova jsou na tom vážně, ale vážně špatně. Casting se nejspíš odehrál potmě, i co se vzhledu herců týče - Dimitrij působí jako všechno možné, ale rozhodně ne jako main lover celé série, Christian namísto slizkého, černovlasého ani-tyčí vzhledu dostal do vínku ksicht Edwarda s nezlomeným nosem, k dědovi Viktorovi no comment. Styl vyprávění (a na efekt úpravy) dovršil tragédii započatou ksichtem Dimitrije - jednotlivé záležitosti se na člověka sypou v takové rychlosti, že je nestačí pobírat ani on, ani postavy ve filmu. Stejně jako kniha tak film působí jako jedna velká otravná expozice, která se uvedení do minulosti snaží vynahrazovat prostřihy do současnosti (slepence jsou boží! pojďme to ještě víc zamíchat!). Posledním stříbrným kůlem do srdce celé záležitosti je pak srdceryvně americký "get-out-of-my-way-bitch" proslov Lissy, který už - bohužel pro tvůrce - nepůsobí ani parodicky, ani vtipně, jako spíš prvoplánově, uboze a naprosto idiotsky. Co naplat - udržet si kousavý nadhled po celý film je v případě teenage upířiny setsakra těžké. Patetické proslovy jsou naproti tomu setsakra jednoduché (a sát si krev z vlastního zadku přece taky není od věci, teenageři to unesou). (10.03.2014)

Knížky jsem sice ještě nečetla takže jsem byla zvědavá, jaké to vlastně celé bude. Z kina jsem nakonec odcházela celkem spokojená. Není to žádné super dílo, ale je to místy docela vtipné a přestože jsem to nečetla, tak jsem pochopila o co tam zhruba jde. A docela se mi to líbilo. Taková příjemná oddychovka. (03.03.2014)

Nikdy, ani v těch nejstrašnějších nočních můrách, jsem si nedokázal představit, že jednou uzřím něco, co může posunout už tak zrůdné hranice Tvajlajtu ještě hlouběji do páchnoucích kliček tlustého střeva. Mezi nekulturními, slaboduchými hovady už tolik populární žánr „Jang end restles koksakrs“ získal zcela novou dimenzi, dimenzi, která smrdí gangrénou, vzniklou šťouráním se špinavými nehty ve zhnisaných ranách po kousnutí homopýra. Dimenzi, co se nachází až daleko za už tak vzdálenými krajními mezemi naprosto bezduché debility. Nevěřím, že k tomuto svinstvu existuje jakákoliv knižní předloha. Pokud ano, měli by nechat autorku včetně nakladatele okamžitě bolestivě vykrvácet, protože si teď paní Majerová musí připadat jako Hemingvej. Tak si to opět trochu shrňme. Hlavní hrdinka, mimochodem ultranesympatická, přehrávající, zpruzená piča, které jsem měl celou dobu chuť šlápnout na xicht okovanou podrážkou, je Tapír. Tedy vlastně Thapýr, abych přesně dodržel terminus technicus pseudomykologické plísně, vykultivované pouze za účelem rádobymysteriózního čvachtání náctiletých emokrav. A náš milý Thapýr studuje kakademii plnou tak skvostných homopýrů, že proti nim i Patyzón vypadá jako prudký heterák, ve které zrovna houstne stolice, protože se zlí Oioiové rozhodli prudit mírumilovné Morgoie. Neštěstí je tu také sličný a charakterní rumunský gymnasta Popescu, který všechny chrání a jemuž může Thapýr romanticky usilovat o věneček, a to i navzdory nepřízni upjaté ředitelky Komanečiové. Oioiové však příliš neotravují, asi zrovna někomu pijí krev v jiné pičovině, a tak má holka spoustu času pořádně to na něj rozbalit, přičemž může své kroky dokonale rozebrat se svou nejlepší kámoškou, morgoiskou princeznou Takyvulvou. Celou dobu tedy bloumají po chodbách a trousí dialogy, které by duševně zdravá, sedmnáctiletá dívka nevzala do huby ani po koňské dávce THC a sem tam předvedou karate, za nějž by se nemusel stydět ani Hrošík liberijský. Nic víc, nic míň. Prostě dokonalý zástupce komerčně vyhajpovaného homožánru, po jehož shlédnutí/přečtení musí každý soudný divák/čtenář několikrát bolestivě praštit hlavou do zdi, aby se ujistil, že se mu to zvěrstvo opravdu jen nezdá. Takže, je-li vám více než dvanáct inteligentních let, lajkli jste onu údajnou „knihu“ nebo ohodnotili toto bezprecedentní svinstvo více než jednou hvězdou, je u vás téměř devadesátiprocentní předpoklad dalšího patologického vývinu a následné společenské neprospěšnosti, tudíž byste měli být ohleduplní a okamžitě se zabít. Nejlépe stylově tak, že si nahryznete zápěstí a vysajete se dosucha. A nebojte se, u samosajů nehrozí, že by se posléze proměnili v ještě většího debila! (01.07.2014)

Tak nakoniec to nie je taká tragédia, je fajn, že tvorcovia nekopírujú okato Twilight. Len je otázne, nakoľko môže zase nejaká nová young adult upíria mytológia zaujať aj niekoho iného, než dievčatá od 10 do cca 18 rokov. Asi už nikoho. Čo tu robia Olga Kurylenko, Joely Richardson a predovšetkým Gabriel Byrne, je vskutku záhadou... (01.01.2020)