Dítě číslo 44

Doufám, že už všem široko daleko došlo, že Espinosa není režisér ponurých historických thrillerů, protože scénáristy si vybírat moc neumí. Atmosféru a výpravu sice dává, ale dementní vyústění není to pravé ořechové stejně jako fakt, že to celé potápí do tmavě šedých roztěkaných filtrů. Prosím dejte mu někdo točit pokračování Bournea, potažmo dalšího Ramba apod. Protože tvrdší a surovější akci umí málokdo. Sice je jí tu málo, ale pošušňáníčko. (21.09.2015)

Výborný námět, neskutečně špatné převedení na filmové plátno. Bylo by toho dost, co by se dalo na filmu strhat, důležité je si však uvědomit a diváka upozornit na to, že se nejedná o temnou detektivku o pátrání pro vrahovi dětí. Zde hraje daleko větší prim atmosféra a prostředí sovětského svazu 50. let, kdy byly všichni podezřelí a i výše postaveným hrozil soud nebo oprátka. Bohužel toto není ve filmu nijak zajímavě znázorněno a film po celou dobu neví, co chce vlastně vyprávět. (16.01.2016)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)

Předlohu jsem nečetl, ale po zhlédnutí její filmové adaptace k ní moc důvěry nemám - kontrolka výskytu žánrových klišé zde bliká jak zběsilá. Suspendovaný policajt pátrající na vlastní pěst? Zlý nadřízený, který mu jde po krku? Vyšetřování řádění masového vraha? Nic, co bychom dávno neviděli stokrát jinde, jen s tím rozdílem, že děj je ze současné Ameriky přesunut do SSSR v 50. letech. Odtud mj. vyšší finanční náročnost takového natáčení v porovnání se snímky ze současnosti - penězi se zde jistě nešetřilo, ale věrohodnou iluzi sovětského prostředí se zde podle mě příliš vytvořit nepodařilo - pro člověka, který většinu lokací zná osobně, je zkrátka těžké v přítmí kinosálu najednou uvěřit, že se děj neodehrává v Rudolfinu, Národním muzeu, na Hlaváku, apod., ale v Moskvě 50. let (u zahraničních diváků toto asi logicky odpadá a film by na ně snad mohl působit více autenticky než na Čechy). Pokud jde o celkovou autenticitu snímku, k ní směřuje má největší výtka obecně - celý děj se odehrává v Rusku, všechny postavy nesou ruská jména, na zdech visí nápisy v azbuce, spousta postav mluví se silným ruským přízvukem (výborný Tom Hardy potvrdil pověst herce, který se na každou roli pečlivě připravuje), ale co je to všechno platné, když stejně všichni herci mluví anglicky. Na mě to prostě působí téměř komicky, když na sebe postavy s typicky ruskými jmény typu Vasilij, Alexej, Nina, Zina, Jelena apod. mluví anglicky a tváří se, jako by se nechumelilo. Pochopitelně chápu komerční aspekt věci, kvůli němuž je naprosto logické, že jde o film natočený v angličtině, ale za sebe nemám problém napsat, že toto je film, který měl být natočený v Rusku, s ruskými herci a v ruštině. Abych jen nekritizoval, na filmu se mi líbil vývoj vztahu mezi oběma manželi Děmidovými a pěkný závěr. Je tam i pár dalších momentů, kvůli kterým by člověk uvažoval, zda ještě jednu hvězdu nepřihodit, ale nakonec si nemůžu pomoct - ne že by to byl vyloženě průšvih, ale žádný zázrak to taky není. Když si člověk vzpomene, jak před necelými dvěma roky byla kvůli natáčení tohoto filmu docela dlouho výluka metra, o které s velkou chutí referovala všechna média jako o bezprecedentním narušení pražské MHD, a pak vidíte ve filmu scénu, kvůli které to celé bylo a která má sotva pár vteřin, musíte si nutně položit otázku, kterou by šlo vlastně vztáhnout na celý film jako takový: stál celý ten humbuk vůbec za to? (25.05.2015)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)