Dítě číslo 44

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)

S předlohou obeznámen nejsem, ale Sovětský svaz byl zobrazen dostatečně, vyšetřovací dějové lince občas docházel dech, ale díky výborným hercům (Oldman, Hardy - konečně v roli, která mu sedla), jsem se fakt nenudil a občas i zhnusil (vražda rodičů malých holčiček). Na dvě či jednu hvězdu to, přátelé, fakt není, takže mírně nadsazuju. 70%. (19.01.2016)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

Kriminálka ze stalinského Ruska by snad stačila, ne? Nemuseli k tomu přidávat ještě trapný jakože mysteriózní motiv, který ale v ději skoro nevyužili. Takže si divák řekne jen: Cože? Co je to za ptákovinu, která zničila i ty poslední zbytky atmosféry dusivého strachu v totalitní zemi? Dlouhý úvod se vztyčením rudé vlajky nad Reichstagem je zbytečný, děj nijak neposunul. Že byl jeden voják hrdina a druhý se schovával, šlo ukázat i mnohem přesvědčivěji než v okázale dramatické scéně. V ději jsou nesmysly typu, že v SSSR se nevraždí, vzápětí se tam opakovaně řekne, že za vraždy bylo odsouzeno už několik nevinných lidí. Završení v bahně je nechtěně legrační. SHRNUTÍ: Rusko je země hrůz a tenhle film k tomu přidává ještě nepřesvědčivou hororovou linku. (01.02.2021)

No, dobré to není. Ale vzhledem k hodnocením a vzhledem k mým očekáváním, těmito hodnoceními vyvolaným, jsem byl až (velmi) příjemně překvapen. Rapace nestála za nic, Hardy dobrý, Oldman zase neměl dost prostoru, Robocop v pohodě. Atmosféra hodně dobře přenesená, příště bych se jen zamyslel nad tím, jestli stojí za to zavřít pražský Anděl na x nocí kvůli pěti vteřinám záběrů; rozmazané bílé sloupy by jistě zvládli i z papundeklu ve studiu. Knize to však samozřejmě nesahá ani po kotníky, ta má potenciál o několik pater výš, nesmyslné vykuchání a vynechání zásadní (!!!) zápletky knižního příběhu snad raději ponechat bez komentáře... 60% (09.06.2015)