Chraň nás od zlého

Jak blesk uhodil do osamoceného stromu u cesty, začal jsem tušit, kudy režisérovy cesty povedou, jelikož Derricksonův nezpochybnitelný talent dostal finanční infuzi i zvučnější herecká jména, ale zároveň se tím upsal Bruckheimerovskému ďáblu, který spoléhá na klišé a dějové banality v ději, které vlastně nevytrhne ani těch pár zručně zkoncipovaných bu bu bu scén a spíš vás přinutí lamentovat nad tím, jak nefunkční je chemie mezi postavami, tudíž je to subjektivně asi o půl hodiny delší a v závěru o chlup nesnesitelnější, než tvůrci zamýšleli. (07.11.2014)

Démoni jsou mizerní malíři pokojů a sovy nejsou tím, čím se zdají být. Nesmyslně nabobtnalá směsice policejního procedurálu, temného fincherovského thrilleru o krizi (post)postmoderní společnosti a všech exorcist hororů, které jste viděli. Místo mrazivého zpracování skutečné události se Satchieho údajně pravý případ jeví jako zmatené výpisky diváka, který viděl až příliš žánrových filmů. Derricksonův styl je oproti rafinovanosti a přesnosti Sinisteru hodně těžkopádný, s gradací se pracuje jen velmi málo. Když už po pár minutách defilují na plátně týpci s rozteklým make-upem a skřehotající devil whores, pohybuje se film přesně na té nepříjemné hraně děsu a výsměchu. Sice pro mě nikdy nespadl celým objemem na špatnou stranu, ale rozhodně se neusídlil ani na té dobré. Nadměrné množství agresivních a nevynalézavých lekaček, tentokrát převážně nefunkčně zapojené různé způsoby snímání, pár tradičně luxusních sonických terorů, které mají význam pro vyprávění, výtečně obsazené hlavní role a důkaz, že Doors jsou zlo dobré tak pro sumérské démony. Čekal jsem (ne)příjemnou letní projížďku strašidelným zámkem ve stylu výtečné jednohubky Conjuring, dostal jsem zmatenou sešívku mnoha filmů poslepovanou didaktickými rozpravami o dobru, zlu a odčinění vin. Nebýt tradičně výkonného Bany a především Ramíreze, kterého by si měl jako sexy jezuitu urychleně najmout Vatikán, byl by to vysloveně průšvih. Takhle lehounký nadprůměr, ale zároveň ukázka, že Derricksonovi to příliš nešlape ani tam, kde se zdál být bezpečně doma. Z trojlístku jeho hororů je Chraň nás od zlého nejslabší. (03.07.2014)

Exorcismus pro mladší a nepokročilé. Je s podivem, že tak předvídatelný a po všech stránkách průměrný film natočil právě režisér, který už posednutí ďáblem mnohem lépe a mnohem sugestivněji zpracoval už ve svém strhujícím filmu V moci ďábla a který ve svém předchozím duchařském kousku Sinister prokázal, že dovede bravurně pracovat s atmosférou a přinutí diváka, aby se skutečně bál. Tedy věci, které jeho poslednímu filmu fatálně chybí... Režisér Scott Derrickson má ale hlavně zjevně slabost pro křížení nesouvisejících žánrů, jak už předvedl právě ve výše zmiňovaném velmi sugestivním vymítačském hororu V moci ďábla, kde funkčně zkřížil žánr hororu a justičního dramatu. Nyní ovšem roubuje exorcist horor na temný rádobyfincherovský thriller a to celé ještě kříží s klasickým policejním dramatem, navíc čas od času nelogicky odlehčovaným ,,cool" hláškami s komediálním podtónem, které posilují přesvědčení, že tenhle horor může fungovat jen u někoho, kdo dosud nezná dosavadní Derricksonovu tvorbu, o vrcholech žánru (Vymítač ďábla) nemluvě... (06.12.2014)

// Co mají všichni za problém? Derrickson natočil brutální exorcistickou krimi s vynikajícími herci a patřičně silnými momenty, ve které navíc sem tam zazní hudba od The Doors, co víc si sakra přát? Harris démonickej, Bana skvělej, stopáž poměrně vydatná, ale nenudil jsem se ani minutu, hlavně je to celkem osobitý, což se o spoustě podobných hororů bohužel říct nedá. Za mě velká spokojenost a 8/10. (11.04.2021)

Kombo policejního thrilleru a ďábelského hororu mne fakt zajímalo a musím uznat, že se to povedlo. Atmosféra byla hrozivá a když tam byly jen náznaky neznámého zla, tak jsem se u toho fakt bál. Finální vymítání je už spíše jen taková show. Herci dobří a nejvíc mě bavil hlavní hrdina z Community v roli drsnýho, hláškujícího parťáka. Tvrzení, že je to podle skutečné události považuji za špatný vtip. (20.04.2015)