Pompeje

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)

Cha, dobrodružné fantasy a filmy odehrávající se v dobách, kdy ještě místo žárovek vládly louče, nevyhledávám, málokdy mě baví. Pompeje jsem stáhla jen kvůli 3D, ikdyž jsem si říkala, že jak se znám, u vytržení z toho nebudu. Obavy se jen zvýšily, když jsem si v úvodních titulcích přečetla jméno režiséra, kór po nedávném zážitku s paskvilovým maratónem, jenž si troufl zcela neoprávněně pojmenovat podle mojí oblíbené herní série. No, Pavlík překvapil, Pompeje na mě dýchly takovou tou pohádkově akční atmosférou, kterou jsem cítila třeba při hraní perské série. Do toho romantika v klasickém hávu chudák, dáma a slizoun, jehož měšec vládne, to holt táhne, ať už v podání Senátor-princeznička-gladiátor, nebo třeba Vévoda-kurtizána-pisálek, těch variací už tu bylo, ale když se to dobře napíše, bývá to i opakovaně zábava. Konec... to je jako Titanic, v němž vodu vystřídal oheň. Pompeje prostě nejsou vůbec originální, jen si berou od všeho osvědčeného trochu, a já protentokrát uznávám, že to je v tomhle případě dobrý tah, protože mě to mimořádně bavilo. A hlavně, co se musí nechat, to byl zase jednou film, ve kterém akci nestříhal epileptik, a byla přehledná. To je dneska u velkofilmu, v němž se to řeže o sto šest, malý zázrak. A to 3D: *** kvůli němuž jsem to stáhla? Nebylo špatné, sice nebylo výrazné nijak extrémně, ale prostorovost byla slušně znát (v tom lepším slova smyslu, než jak to bývá myšleno u trapných 2D konverzí bez efektu). Paule, normálně bych tě v tý aréně nechala nejradši pořádně vymáchat, ale tentokrát ten palec přece jen zvednu. Pompeje jsou hned po Rallye smrti tvůj nejvydařenější film. Sice hloupý, ale i tak zatraceně zábavný. 70% (16.05.2014)

Když nejdivočejší z režírujících Andersonů naládoval mušketýry do létajících vzducholodí, byla z toho celkem vítaně přepálená akční komedie, která by klidně unesla pokračování. Místo toho ale bohužel dostáváme katastrofický (neplést s katastrofálním) mix Gladiátora a Titanicu, na který se zbytečně mrhalo časem a penězi. Výsledek je totiž očekávaně tupá blockbusterová šlichta, kterou humor ani dobrodružství nespasí. Proč? Protože tu prostě nejsou. Anderson se totiž neobratně pokouší o vypjaté historické drama, které pochopitelně osciluje mezi směšnou televizní fraškou a béčkovým akčním výplachem, v němž je sice spousta sekání a padání, ale nezajímá vás byť jediná postava. Ještě že má scénář docela koule, příběh kvapně ubíhá a v poslední třetině se všechno velikášsky digibortí. I tak se ale Pompeje těžko škrábají do ultraklišovitého průměru, který si zvráceně užívá tak maximálně Kiefer. Proto je velká škoda, že ho zabíjí podivný dabing. S Trojanem by celé určitě bylo o třídu "lepší"! (19.03.2014)

Conan, Spartakus, Statečné srdce a Horymír s Šemíkem. Zábavný mix dobrodružství, romantiky a sandálových příběhů na pošmourné odpoledne. Obtloustlý Sutherland je dostatečně slizký, Mossová stále pohledná a Harington rychlý jako Legolas. Andersona mám rád, jelikož si na nic nehraje a vystřihne poctivé béčko s pěknou kamerou, ucházejícími triky (některé skvělé - příjezd do Pompejí nebo běsnící vulkán, jiné mizerné - zkáza města či místy až příliš digitální aréna) a svižným příběhem. Kdo chce víc, ať si místo toho pustí dokument na Discovery. Jediná drobná výtka - měl jsem za to, že Pompeje (+ Herculaneum) byly celé zasypány popelem, proto je bylo možné vyhrabat téměř neporušené, a ne že jich půlku rozmydlily šutry, ale třeba si to už špatně pamatuji....p.s. nejlepší je konec! (27.01.2015)

Zvětralé jak týden starý Radík. Anderson tentokrát není na vině sám. Scénáristický splácanec Gladiátora, Spartaka a Rozpoutaného pekla trpí tupými dialogy a povětšinou předvídatelným dějem. Jon Sníh je sice prkno, ale dokud se nepokouší o romantiku je snesitelný. Kiefer si Říšského padoucha až zvráceně užívá, ale moc to dobrému dojmu nepřidává. Opravdu dobrá je jen Shorterova hudba, finálové řádění pana Sopky a překvapil mě i úplný konec. Máte ráda sport? (31.05.2014)