Unaveni sluncem

Slušný film, ale nedokázal mi dať toľko ako som si predstavoval. Osobná dráma dvoch mužov na pozadí vojensko-politických čistiek v predvojnovom Rusku je tu utopená v mori nič nehovoriacich dialógov a nudných, všedných činností, ktoré ponúka slnečný deň a voľný čas - hranie sa s deťmi, kúpanie sa, futbal, spievanie s pioniermi... To pravé-orechové sem-tam vykukne (stretnutie starých lások, rozprávanie rozprávky...), aby potom zase zapadlo do všednosti, hlavne zo začiatku. Našťastie ako sa blížil koniec, veci nabrali rýchly dramatický spád a staré rany oboch mužov tak nabrali na sile. Lepší priemer. 65/100 (18.08.2016)

Nejpříznačnější název jaký si lze představit, přitom ale tak mnohovýznamový. Herecký koncert Olega Menšikova a Nikity Michalkova v rolích bolavých můžu v bolavé zemi, zahalen do ruského koloritu, mentality a slunce. A taky politického šílenství. Zrada je v tom, že sledujeme líný den u vody, v lese, rodinku na verandě u koláče a klavíru, poskakování malé Nadi a slovní hříčky, písničky a "pohádky" s tatínkem a "strýčkem" , abychom s přibývajícím časem pochopili, jak jsou všechny ty bezvýznamné drobnosti významné. Krásný, silný film. (31.10.2005)

V rámci vlastních možností zdatně zvládnuté vypravěčské umění s cílevědomou ambicí poodhalit auru tajemství nad jednou z mnoha černě vyhlížejících akcí Stalinovy vlády, nelze Michalkovovi upřít. Nezvykle použitá forma sondy do důstojníkovi rodiny přinutí diváka k přemýšlení nad tím, jaká situace vlastně panuje všude kolem. Jenomže dvou a čtvrt hodinové vyprávění pomocí té nejnudnější možné formy, kterou skýtají dlouhé scény plné dialogů, které (možná) dokáží vyústit v „něco“, co posune děj dopředu, se chvílemi míjí svým původním záměrem, kterým byla jistá dávka epičnosti, jenž měla kontrastovat s minimalistickým hereckým obsazením rodinného kruhu. Jenomže i přesto, že se film (záměrně) vleče, po skončení automaticky něco v divákovi zanechá. A to „něco“ není nic příjemného k přemýšlení, i když právě o to Nikitovi šlo. (21.10.2005)

Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět. (15.12.2011)

Plukovník Kotov je významný muž, hrdina revolúcie, tešiaci sa spoločenskej autorite. Na dedine v dači si užíva dovolenku s najbližšími pokiaľ nepríde mladý Míťa, ktorý pracuje pre tajnú službu... Nikita Michalkov vo svojom autorskom filme rozohral neúprosnú hru z prostredia Ruska 30 tych rokov. Umne zosilňuje vnútorné napatie až do excelentného záveru. Rozhodne zaujímavý film, len sa divím, že mi toľké roky unikal... (07.11.2017)