Režie:
Vavřinec MenšlScénář:
Vavřinec MenšlHudba:
Matouš HekelaHrají:
Jiří ZlatohlávekObsahy(1)
Buďte poslušní a budete šťastní. Ale musíte se přizpůsobit Systému. Jeho zákonům, pravidlům a zvyklostem. Ať se vám líbí nebo ne. Přestáváte být svobodnými lidmi. Za svou svobodu vyměníte kázeň a přiměřenou odměnu. Dokument o riskantní experimentální hře – jak rychle se podvolíte totalitnímu systému. Padesát lidí se dobrovolně přihlásilo do hry, aniž by tušili, jak se dokáží s totalitním systémem vypořádat. A může jít o totalitu komunistickou, fašistickou nebo totalitu nadnárodních korporací. Od každého najdete kus. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Dokument jsem očekávala jako člověk, který zažil Systém dvakrát, s napětím. A výsledek mě neurazil, ale trochu rozesmutnil - Projekt Systém je daleko víc než jen hrou o milostných peripetiích, do které je snadné se vžít, což je podle mě nejvýraznějším sdělením filmu. V dokumentu mi chybělo bližší prozkoumání hloubek, které celý projekt má. Autoři si nepoložili žádnou z ambicióznějších otázek, která se nabízela. Mění účast Projektu Systému nějak vnímání svobody a demokracie? Co dělá s účastníky vžívání se do záporných rolí? Proč Projekt Systém tvůrci zamýšleli jako součást výuky na školách? Inu, chce-li někdo fenomén skutečně prozkoumat v celé jeho šíři, doporučuji zažít jednu z realizací. Aktuální data jsou na stránkách Projektu Systém. ()
Film, který mě na festivalu Finále Plzeň 2013 neskonale urazil. Ano, urazil, tvůrci prominou - film přesdtírá, že obsahuje výpověď, přitom je po celou dobu mírně řečeno nepřesvědčivý (v tématu, schématu, "herectví"), amatérský a vzbuzuje spíše rozpačitý úsměv. Ne, neskočila jsem na hru, že pomocí nějakého larpu, v rámci kterého má každý svou roli, ale nikomu vlastně o nic nejde, nic není v sázce. Ani zdraví (a zdravý rozum), ani rodina. A všichni tam pláčou a plácají se v tom a potom jsou všichni hrozně chytří, protože ví, jak to funguje v totalitě. ()
Vše podstatné už řekl Lischai. 5 pravidel výborně dokumentuje jeden z nejpromakanějších larpových projektů, který u nás doposud vznikl. Samotnému filmu ale schází nějaký vytýčený směr. Nezkoumá důvody ani mechanismy, proč je onen larp tak silný, neřeší příliš ani přesahy po něm. A závěrečná titulková sekvence jako by popírala i to málo výpovědní hodnoty, kterou film divákovi předložil. Dobře natočeno, ale je v tom cítit myšlenková bezradnost. ()
Ve filmu je zachycen určitý styl trávení volného času - takzvaný LARP, tedy příběh, v němž se hráči v reálném prostředí vžívají do předem určených rolí (v podstatě se jedná o systém RPG přenesený z obrazovky do reality). Tento LARP se odehrává v nějakém rekreačním středisku odlehlém od okolí, uprostřed lesa, u rybníka. "Hra" se snaží vyvolat podobu totalitního systému až skoro Orwellovské podoby "Velkého bratra". Ve fiktivní vesnici vedle sebe žijí studenti, běžní občané a pomocní dělníci - přistěhovalci, takzvaní vyvrhelové polečnosti, kteří se snaží zařadit do společnosti. Vše řídí a usměrňují organizátoři celého LARPu, kdyby se hra nesměřovala k záverečnému vyvrcholení dle jejich představ. Hráči nedostávají konkrétní scénář, jen více či méně podrobné informace o svých postavách a herním prostředí, a pak už je jen na nich, jak se zachovají. Na první pohled to vypadá jen jako taková legrace. Jenže stačí pár hodin a chytré vedení ze strany organizátorů a atmosféra hráče natolik vtáhne, že se začínají v určitých situacách chovat ne zrovna dle svých pčedstav, jak by si asi za normálních okolností představovali… Je docela až překvapivé, že za tak krátký čas se dokáže tolik lidí přizbůsobit a nechat se tzv. zlomit, i když jde jen o fikci a ten účastník ví, že je to jen hra. ()
Galerie (41)
Photo © Radovan Vlk
Reklama