Zahrada slov

Nádherná animace. Nejlepší, co jsem doposud viděl, a to už od prvního záběru. Anime bylo pro mě zpočátku jen forma zábavy; časem se mi ale podařilo objevit jeho uměleckou stránku. Malinko mě mrzí, že u „Zahrady slov“ je to bohužel řešeno na úkor příběhu i stopáže. Tuto pastvu pro oči si lze užít pouze tři čtvrtě hodiny, a příběh nebyl, alespoň pro mě, ničím výrazný. Mám rád Šinkaiovy filmy, mám rád jejich psychologickou stránku a vím, co to obnáší. Vím ale také to, že u jiných filmů se mu podařilo zaujmout moji pozornost příběhem lépe. Každý je zkrátka dobrý z jiného hlediska. Z osobního hlediska mě „Zahrada slov“ nejvíce oslovila skrze déšť, který je pro hlavní postavu Takaa tak důležitý. Připomněla mi, jak moc mám déšť rád. (22.02.2016)

Grafická stránka filmu výborná, jako ostatně bývá u anime pravidlem, záplava nádherných obrázků přírody z parku kontrastovala s obrázky velkoměsta. S příběhem to bylo kapku horší, vykonstruovanost z něj stříkala na všechny strany. Zejména ona mladíkova záliba šít ručně boty do sucha i do vodičky mi přišla vysoce nepravděpodobná, té by uvěřil tak maximálně starý Baťa, a to jen ještě možná. (01.01.2014)

„PRÁVĚ SIS POMYSLEL, CO TO JE ZA DIVNOU ŽENSKOU, ŽE JO? TO JE V POŘÁDKU, KONECKONCŮ, JSME JEN LIDÉ. KAŽDÝ Z NÁS MÁ SVÉ VÝSTŘEDNOSTI…“ Do Tokia právě přišlo červnové období dešťů. Patnáctiletý Takao má déšť rád, a tak při cestě do školy, v přestupní stanici Šindžuku, sejde z cesty do školy a zajde do městského rozlehlého parku. A zde, v altánku, se seznámí s mladou ženou, popíjící pivečko a zakusuje ho čokoládou… » Co se mi líbilo: 1) Animace. Jde o úžasnou podívanou. Největší téma si nechám do samotné části popisu, nicméně co tento film vynáší tak vysoko jsou drobné detaily; odpadávající zbytky křídy při psaní znaků na tabuli, všeobecné odrazy světel nebo automobily a jejich pohyb na silnici. Stíny a jejich proměnlivost tu hrají taktéž zásadní roli. 2) Hudba. Mluvím především o té podkresové. Tentokrát ji netvořil pan Tenmon, nýbrž pan Kašiwa. A abych řekl pravdu, volba klavíru jako ústředního hudebního nástroje filmu jen prospěla. Pan Šinkai si hudebního skladatele vybral velice moudře. Jako ukázku vybírám Silent Summer. Jen je škoda, že se v dalších jeho filmech už nevyskytuje. 3) Hlavní hrdina. Na to, že mu bylo pouhých patnáct, si získal můj zasloužený respekt. Vytyčil si cíl v životě a tvrdě pracuje, aby se zlepšoval v řemeslu obuvníka, které jinak než praxí se naučit ani nejde. Jenže, takové řemeslo vyžaduje výrobu kopyt či pořizování drahých materiálů na svršky a na takové potřeby si musí Takao vydělat jeny. A tak místo prohánění středoškolaček tvrdě dře, aby mohl nastoupit na odbornou školu. To je panečku cílevědomý frajer! 4) Park v proměnách počasí. Film velkolepě reprezentuje úctu Japonců k přírodě. Ukazuje na její křehkost a přirozenost, díky které věžáky v centru Tokia vypadají jako skvostné budovy uprostřed přírody. Dalším tématem filmu je déšť. Stejně jako Takao i já mám slabost pro procházky v dešti pod průhledným deštníkem. Ve filmu je zachycen přímo úchvatně, působí velmi věrohodně. 5) Vlaky. To by nebyl pan Šinkai, kdyby ve filmu chyběl jeho ústřední motiv, spojující všechny jeho snímky. Nejvíce záběrů tu získá přestupní uzel Šindžuku, který patří mezi nejvytíženější nádraží na světě. » Co jsem nemusel: Jak můžu jako nadšenec do obuvi a romantický melancholik vůbec říct, že se mi film nelíbil? To by mě huba pálila ještě pěkně dlouho. » Shrnutí: Když jsem tento baťovský animák poprvé viděl před pěti lety, neváhal jsem a dal jsem filmu plný počet. Dnes, když jsem si ho pustil znovu, nemám žádný důvod své prvotní hodnocení měnit. Film na mě působí dostatečně poutavě k tomu, abych jsem si ho zařadil do Oblíbených. Je to první anime titul, co mi představil moderní Šinkaiovu tvorbu, s níž se jako divák ztotožňuji. (06.02.2021)

Na rozdíl od Mijazakiho a Takahaty jsem vždy považoval Šinkaie za... no, zkrátka za kýčaře. V tomto případě je jeho postava v sobě utopený filozof, poeta a řemeslník, vše v jednom balení, který rád chodí venku, když leje, a kreslí boty. Jako jo, kluk je sympaťák a femme fatale pohrávající si s lodičkou na špičce bosé nožky zamotá hlavu nejednomu divákovi, ale pořád je to málo uvěřitelné, jednoduché a... kýčovité. (20.04.2021)

Krátký, ale o to krásnější a propracovanější film plný melancholie a emocí. Přímo omračující vizuální stránka je perfektně doplněna o příjemnou hudbu a zajímavé charaktery, které snad ani nejde nemít rád. Režisér Makoto Shinkai a studio CoMix Wave mě začínají opravdu zajímat, protože tohle je po Kumo no Mukou, Yakusoku no Basho už druhý naprosto perfektní film, který jsem od nich viděl a to mě ještě čeká několik velmi zajímavých kousků... Zahrada slov je rozhodně něco, co byste si neměli nechat ujít. - 100% (28.05.2016)