Star Trek: Do neznáma

Empétrojky na ně! První letošní plnokrevný blockbuster co dostál slibům a zůstal věrný příběhu. Simon Pegg pro výroční díl vykouzlil děj, ctící staré seriálové zápletky a opepřil ho několika pěknými (byť trochu předvídatelnými zvraty) a výbornými nápady. Abramsova absence je vidět. Osudovost zmizela, ale Justin Lin zase zvládá lépe akci (i když entré motorky je hodně divné) a má trochu jiné vizuální cítění. Herecky je to klasika, ale neobvyklé párování (Spock a McCoy) je hodně osvěžující, hlášek je požehnaně. Idris jako padouch je hodně fajn, ale přiroste k srdci až v závěru. Sofia Boutella nebyla tak zásadní jak jsem si myslel, ale Pegg si to s ní vysloveně užívá. Sedlo mi, že se nezachraňovala Země, sedlo mi, že se sahalo do minulosti, sedla mi ta zbochybňovací podlinka. Užil jsem si to. (16.08.2016)

Na jednu stranu to má dnešní Strar Trek s pohonem pro svůj warp těžké. Postkolonialistický humanizmus je ten tam a kocovina z touhy dobývat vesmír dlouhotrvající. Padesát let po měsíční procházce jsou raketoplány ve šrotu, Mars v rovině snů a zkoumání vesmírných šutrů hranice možností. Zažehnout s tímhle podhoubím nějakou sci-fi jiskřičku je skoro nemožné, tak je jeden rád alespoň za epizodické udržování tradic. Na které vleze třeba už jen proto, aby se skromnou nerdovskou nadějí dočkal alespoň dalšího dílu. (03.09.2016)

Volba režiséra byla pro mnohé překvapením, ba dokonce důvodem k nedůvěře, ale když ponecháme stranou fanouškovskou zaťatost, ukazuje se jako naprosto logický krok ze strany producentů, který navíc dokonce lze vnímat jako pochopení podstaty franšízy. Ať už to bylo shodou okolností, nebo vyloženým tvůrčím vkladem, pravdou zůstává, že pod záštitou Justina Lina se z franšízy "Rychle a zběsile" stal týmový blockbuster. Právě tím má v jádru být i "Star Trek", jenže Abrams ve své fanboyovské zaslepenosti aspekt tragicky nepochopil a obzvláště v druhém filmu se točil jen kolem dvou figur, zatímco ostatní ponechal jako jejich sekundanty. Lin sám o sobě zajisté není mermomocí zárukou vyváženosti, ostatně "Rychle a zběsile 6" trpělo v základu podobnými neduhy. V případě třetího "Star Treku" je proto na místě vyzdvihovat angažování Simona Pega do scenáristického týmu, který zajisté coby představitel právě jedné z oněch přehlížených postav mohl mít zájem na tom, aby padlo zaměření na Kirka a Spocka a naopak se do popředí dostaly další členové posádky. Abramsovi patří uznání za to, že nastavil chytrý reboot ikonické franšízy, ale paradoxně až s Linem dosáhl nový Star Trek své ideální podoby svižné sci-fi týmovky, která bravurně střídá napětí, akci, konverzační humor, atrakci interakce kontrastně profilovaných postav a velkolepou vědeckofantastickou spektakularitu s brakovou zábavností. Zdejší závěrečná podoba ikonického hlášení do lodního deníku se stává stvrzením i příslibem do budoucna, že posádka lodi Enterprise se konečně stala sehraným týmem a soběstačnou entitou, která přestala brázdit známý svět fanovských aluzí, ale konečně se vydává vlastním směrem vstříc neprobádanému vesmíru. (16.12.2016)

Možná nejpromyšlenější scénář série zabitý žokejem akčních dostihů, kdy ten rutinní vodopád atrakcí trávíte povětšinou tím, že smutně vzpomínáte na časy, v nichž bohatě stačily dvě velké destrukční akce a zbytek si vystačil s vymakanými postavami a nenuceným humorem. Jedna vtipná replika o stalkingu a tucet rychlých a zběsilých ‚copy & paste‘ záběrů na sto dvacet minut času. Jasný aspirant na TOP 5 blockbusterových shitů roku. (21.09.2016)

Jako space opera je to spíše v ranku Marka Stonea než "zamyšleného" Star Treku (tam se to drží jen úvodní desetiminutovku), tempo je sice blockbusterově zběsilé a akce častá, jenže trestuhodně nepřehledná a tak to paradoxně nejlépe funguje jako nahláškovaná komedie, co se nebere vůbec vážně. A jde jí to k duhu. (17.08.2016)