The Act of Killing
Akt zabitia
Hudba:
Karsten FundalObsahy(1)
V roce 1965 převzala v Indonésii násilně moc armáda. Do té doby „malé ryby“ místního podsvětí, zloději či vymahači dluhů, dostaly od vojáků jediný úkol: zabíjet komunisty. Jejich eskadry smrti a představitelé režimu vyvraždili více než milion údajných komunistů, etnických Číňanů a intelektuálů. Dánští filmaři nyní vyzvali bývalé vůdce těchto jednotek, aby se pokusili své řádění ztvárnit v hraném filmu a proces zdokumentovali. Anwar a jeho druzi tak tančí minulostí ve stylizovaných scénách, oslavují „osvobození“ duší mrtvých komunistů, vyslýchají oběti převlečeni za gangstery z hollywoodských filmů 50. let nebo se prohánějí prérií a kosí nepřátele jako dobyvatelé Divokého západu. Natáčení filmu je soustem pro místní média a oživování nevyřešené minulosti vyvolává rozporuplné reakce Indonésanů. Vrazi vtipkují o svých činech v televizních show a jsou oslavovanými hosty státních představitelů. Dokument Způsob zabíjení je děsivým vhledem do myslí masových vrahů a sondou do společnosti, kterou pomohli stvořit. (Jeden svět)
(více)Videa (3)
Recenze (51)
Dechberoucí.. Úplně chápu proč tomu Herzog pomohl na svět. Tohle je fakt unikát. Oppenheimer natrefil na zlatou žílu, kdy mu extrémní otevřenost protagonistů umožňuje hrábnout nezvykle hluboko a nazírat na to vše z úhlu který i přes svou stylizaci ve výsledku tvoří komplexnější a relevantnější výpověď než kdejaká striktně (a poctivě) faktografická filmařina.. ... Snad poprvé v životě jsem v dokumentu natrefil na společenství (nechci říct přímo kulturu nebo národ) kterému absolutně od základu nerozumím. Korupce, krutost, cynismus, atrofovaná empatie a morálka, nejsprostější kýč jako estetická norma, nejsofistikovanější argumentace někde na úrovní sedmé třídy základní školy.. to vše prorostlé naprosto samozřejmě celou společností... Věřím, že dokument o životě mimozemšťanů by mě fascinoval možná o kousek méně než tenhle bizar.. ()
Starej Anwar a ten tlustej blb jsou jen vykonavatelé. Občas mají noční můry (teda hlavně Anwar, tlusťoch ne, ten je moc blbej na to, aby mu došlo, co udělal), ale v zásadě se tím, co dělali, bavili. A bavili by se tím bez ohledu na to, jestli škrtili drátem komunisty, nebo někoho jinýho. Historie jim k tomu jen dala hrdinský krytí. Zajímavá postava je ten menší náměstek ministra, protože ten zabíjel, ale i věděl proč. Co se týče filmu, po asi půl hodce je myšlenka jasná a už se jen opakuje, až třeba na TV show, která je teda pekelná. /// Ve vztahu k tomu, co je dobré a co špatně, tam už je to těžší. Tu zemi fakt komunisti ovládnout chtěli a po dobrém se tomu bránit nešlo. No, a upřímně, viděl někdy někdo laskavou a kultivovanou občanskou válku? Když se věci řeší silou, vždycky to nakonec vypadá takhle a provádějí to podobní primitivové... To, co se dělo, bylo zjevně hnusný, brutální a nelidský a nechalo to jizvu v národu i jednotlivcích. Zároveň by to ale nemělo vyvolat dojem, že svržený Sukarno byl bůhví co, už do převratu zvládnul zemi přivézt k hladomoru. ()
"War crimes are defined by the winners" Silný zážitek, který se pár minut po zhlédnutí těžko popisuje... Myslím si, že příběh hlavní postavy Anwara Konga není stěžejní. Samotné "prozření" v průběhu filmu považuji za slabší článek dokumentu, ačkoliv se nejspíš skutečně jednalo o spontánní reakci. Nejzarážející scéna snímku je určitě talkshow v národní indonéské televizi. Nechci moralizovat, ale když moderátorka v přímém přenosu oslavuje masového vraha pro "efektivní vypořádání s komunisty - omlouvám se, pokud neparafrázuji doslovně", je něco špatně. Ona je jedna věc hodnotit situaci v Indonésii z pozice zhýčkaného Evropana se zakořeněným liberálním smýšlením, ale postavení společnosti v Indonésii k jejím přešlapům z minulosti shledávám za naprostou etickou dezintegraci bez ohledu na geografický či historický kontext. Silný zážitek, který byste měli vidět! ()
"Act of Killing" je prvý z dvojice dokumentov o prevrate v Indonézii z roku 1965. Kým v "The Look of Silence" dostal priestor mladý lekár, ktorý sa postupne stretáva s nejedným vrahom svojho brata, krok za krokom sa dozvedá aký bol priebeh, akým spôsobom mu bol odobratý život, či sa snaží ukázať skutočnú históriu vtedajšej doby z pohľadu "poškodeného" v Indonézii, tento dáva priestor na vyjadrenie či opisovanie ohavných činov samotným zabijákom, gangsterom, ktorí boli, sú, a dlho budú pod ochranou samotnej vlády. Najviac zaráža fakt sily samotnej úprimnosti, s akou radosťou, bez akýchkoľvek výčitiek, priam s hrdosťou sebe samou títo "ľudia" dokázali zabíjať. Nuž, buďme radi (zatiaľ), že žijeme na našom malebnom Slovensku. ()
Je to zdlouhavé. Základní informace je přitom prostá: Někdejší sérioví vrazi ani dnes nečelí žádné společenské stigmatizaci a bez zábran o svých vraždách hovoří. Něco jako kdyby bývalí členové Einsatzgruppen rozšafně vyprávěli na kameru, jak v Bělorusku vybíjeli Židy a politruky. --- Šokuje nás to díky kulturní vzdálenosti. V Číně se za časů občanské války (1911-1949) dály neuvěřitelné brutality v ještě mnohem masovějším měřítku. O japonském příspěvku do této kruté historie se mluví, protože to vyhovuje čínskému šovinismu, ale Číňané Číňanům pustili žilou mnohem víc. Nikdo se tím bůhvíjak nezabývá. Současná Indonésie je dost sebevědomá, aby dokument podobného druhu povolila, ale to neznamená, že jinde nebylo ještě hůř. Třeba ve Vietnamu, a tím opravdu nemyslím My Lai. --- Orient opravdu nemá s násilím problém. Dělo se tam vždy. Námitka, že za to může Západ, je očividně lživá. Je to právě naopak. Humanismus a vytrvalá snaha omezovat násilí na nezbytné minimum je po staletí výlučnou výsadou Západu. Tak třeba v Africe bylo právě koloniální období jedinou epochou, kdy zabít souseda kvůli karamelce nebylo tak snadné. --- Naše úsilí o potírání násilí se projevuje v až hysterických reakcích na případy, kdy se Západ násilí dopustí. Nejnověji třeba v Iráku. Tenhle film je dobrý pro porozumění, jak se na násilí dívají ve zbytku světa. Hlavně to nepokládejte za nějakou indonéskou specialitu. Koneckonců i mnohý Rus vám ještě dneska ochotně dosvědčí, že Stalinova vláda byla pro jeho vlast dobrodiním. ()
Galerie (11)
Photo © Drafthouse Films
Zajímavosti (3)
- Režisér Joshua Oppenheimer v Indonésii původně natáčel snímek na zakázku, který sledoval komunitu obyvatel, kteří se pokoušeli založit odbory tam, kde jsou ilegální. Na vlastní pěst a s malým financováním díky univerzitnímu stipendiu se poté do země vrátil, aby s komunitou natočil film o událostech z roku 1965. Vyprávění vesničanů ho poté zavedla právě k samotným vrahům, kteří byli hned od začátku otevření k celé kauze a sami od sebe Oppenheimera na místa vražd zaváděli. (Brousitch)
- Barva Anwarova vlasového porostu se mění pomalu co scénu. Důvodem je, že výsledný materiál je řazen tématicky a nikoli chronologicky. První setkání s Anwarem totiž probíhala v době, kdy měl šedé vlasy. On si je potom sám od sebe pro účely filmu obarvil na černo, ale natáčení trvalo tak dlouho, že mu během něj postupně odrostly zpět do původní barvy. Autoři si toho byli vědomi, ale dle Herzoga to je o předmětu jejich zájmu rovněž svým způsobem vypovídající a tak Anwara nijak nenutili k odbarvení poté, co se s barevným přelivem poprvé ukázal. (Zdroj: bonusy na Blu-ray) (DaViD´82)
- Štáb byl častokrát kárán vojenskou policií a byl mu zabavován filmový materiál. Na dokumentu se totiž přímo podíleli přeživší masakrů z roku 1965, kteří jsou v zemi pod přísným dohledem a kontrolou. (Brousitch)
Související novinky
Jeden svět přiváží oskarový film Citizenfour
Čekáte na příležitost vidět dokumentární film Citizenfour, který letos získal Oskara? Počátkem března budete mít jedinečnou příležitost díky festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden… (více)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (více)
Reklama