Nevinné lži

Pod hladinou - 7/10 - Alice Nellis si pro cyklus opět zvolila komplex pro ni bytostných témat (problematika mateřství, vztah matka-dcera, partnerská krize), avšak konečně se ji po dvojici kvalitativně nevyrovnaných filmů podařilo vytvořit dobře vystavěné drama s pevnými základy v přesvědčivé psychologii hlavní postavy. Na nevelké ploše je plasticky vykresleno její mnohostranné směřování ke krizi, zajímavém způsoby sledovány možné kořeny její nerozhodnosti a ulpění na mrtvém bodě. I když si přiběh neodpustí tradiční řešení situace ve formě milostného trojúhelníku, nakonec nové vztahy dovádí k rafinovanému a kondenzovanému vyvrcholení, po němž následuje opravdu hořká tečka. Nejlepší momenty jsou ale připraveny pro Aňu Geislerovou a Danielu Kolářovou, které si k sobě jako matka s dcerou musí opět nacházet cestu, v menších, dobře napsaných rolích velmi sympaticky působí Ester Geislerová a Sabina Remundová. Pod hladinou je solidním televizním dramatem, kterému sice chybí výjimečné okamžiky a vypomáhá si melodramatickým modelem, čímž nejde úplně na dřeň, ale i tak ztvárnění tématu neztrácí až do konce na působivosti. Kéž by takto poctivé komorní příběhy byly standartem dramatické tvorby ČT, ale prozatím stačí doufat, že celý cyklus nebude trpět přílišnými výkyvy v kvalitě (24.02.2013)

Z jedné nevinné lži se vyklubala taková malá soukromá past. Přiznám se, že první díl mě vůbec nechytil. S dalšími už to bylo mnohnásobně lepší. Akorát to s nimi bylo jako na houpačce, ale to je věcí režiséra, čemu přiloží váhu. Poslední díl nebyl tak o lži jako spíše o křivdě, čekala jsem ten příběh trochu jiný, ale bylo lepší, že to bylo právě takhle. Nebudu mít žádný problém s tím, pokud by se ČT rozhodla nějaké příběhy ještě přitočit. Všechno to byly atraktivní a aktuální témata ze života. (16.04.2013)

První díl: Okamžitá trefa do černého, aneb jak je to pěkné, když se někdo rozhodne natočit psychologickou vztahovku, má k dispozici kvalitní scénář a herce. Vztah s matkou, dětství, přenos, tady jsou po kopě prostě všechny věci, nad nimiž zaplesá srdce každého zarytého freudiána. Příběh je to přitom srozumitelný a až mrazivě realistický. Tlak ze strany společnosti, nezvládnutá komunikace, tady se skutečně nezapomnělo na nic, co většinu z nás denodenně trápí, ale člověk v sobě nenachází dostatek rozhodnosti k tomu, aby své problémy vyřešil. Druhý díl: Jedna z nejpříjemnějších romanťáren za poslední dobu. S jiným obsazením by se možná hrdinové po chvíli stali lehce otravnými, ale Vojta Dyk je prostě sympaťák každým coulem a chemie mezi filmovým i skutečným párem zcela logicky bezproblémově funguje. Třetí díl: Tady nastalo lehké zklamání. Scénář sice není špatný ani s tou agitační koncovkou. Vlastně si matně vzpomínám, že jsem něco podobného četla v nějakém sluníčkovém časopise pro maminy. Nicméně chování hlavní postavy tady dost často a zbytečně hapruje. Jednoduše řečeno, nemuseli z Langoše dělat až takovýho vola. Čtvrtý díl: Výborný nápad, který slibně začne, ale posléze má takový rozpačitý průběh i konec. Jedná se navíc asi o jediný díl, kde to úplně nevychytali s obsazením. Se Suchošem se sice klidně zasměju, ale nikdy to pro mě nebude pan herec. Voříšková taky nehraje první ligu, ale na její roli jí ta pěkná tvářička a anorektická ramínka s přehledem stačí. Pátý díl: Tady se opět ťalo do živého. Tematicky spřízněné s nedávnou dánskou peckou Hon a světe div se, mně se to možná líbilo i víc. Hlavně ta nečernobílnost všech postav tomu absolutně sluší. Šestý díl: Brodská a Čermák válí. Možná nejlépe natočené, co se týče práce se zvukem a kamerou. Na tak malém prostoru je možná trochu na škodu, že se toho řeší skutečně hodně a více dějových linek by si zasloužilo rozvinout. Jinak ale nemám vážnějších výhrad. Sedmý díl: Tematicky podobné dílu s Langmajerem, ale podáním už nikoliv. Hlavní postavě divák bez problémů fandí celou dobu a zoufá si nad tím, jak se inteligentní a schopný člověk dostává do čím dál horšího srabu. Nejednoznačné zakončení ponechává všechna vrátka otevřená, a tak divákovi skýtá po hodinové depce alespoň špetku naděje. Osmý díl: Komplikované rodinné vztahy jsou věčným a vděčným tématem. V tomto díle se střídají momenty dramatické a komické, reálný příběh, kterému nechybí nadhled. (11.04.2013)

Toto je hodnocení z roku 2013 (v závorce odlišné hodnocení po roce 2020): 1. Pod hladinou (A.Geislerová, T.Pavelka, Luknar) - 3*, 2. Lež má rozbité auto (Vilhelmová, Dyk, Ruppert) - 3*, 3. Druhý dech (J.Langmajer, O.Malý, Hřebíčková) - 2* (3*), 4. Hvězdička (Suchánek, Brodská, Voříšková) - 2*, 5. Klukovina (Taclík, Liška, Medvecká) - 4* (3*), 6. Chromozom (Brodská, H.Čermák) - 2* (3*), 7. Čistá práce (Plouhar, Benetová) - 2* (3*), 8. Byl lásky čas (Freimanová, Janžurová, Veškrnová-Havlová) - 4* (25.03.2013)

1. ** 2. ** Ve 3. Konečně smysluplný příběh uvěřitelné etudy na mnohým povědomé téma, jehož "lživé" dialogy dokázali herci zpracovat způsobem, který je u nás konkurencí celovečerákům. "Tak zase ve středu, Moniko." Romantickému konci dovedně pomohla drobná shození i dovětek. Možná nejlepší Langmajer vůbec a zlatá Hřebíčková. Sc.M.Zlatníková, rež. Petr Zahrádka (bravo) tv ****, 4. ***, 5. Jednoduše odvyprávěný, reálně současný příběh zpracováním asi nepřekoná dojem z přečtení náčrtu scénáře. Chybí náznak dramatizace, nejzajímavější linie je opuštěná. Dětští herci na přiměřené úrovni těch všedně seriálových, slušná Medvecká.. *** , 8. ***, Moje pravda **** (10.03.2013)