Sandokan se vrací

A další pokračování romanticky dobrodružného příběhu o člověkovi, který svým uhrančivým pohledem a neohrožeností zahání všechny protivníky do úzkých a na útěk. Sandokan, tygr z Mompracenu (Kabir Bedi), znechucený z porážek při boji za svobodu, se stáhl až do Bengálska, kde žil spokojeným životem uprostřed džungle v souladu s přírodou. Ale volání o pomoc z jeho domoviny ho donutí k návratu a pokračování v boji za svobodu jeho lidu. A jen tak mimochodem stále ochraňuje ty, kteří jsou uzurpováni cizáky a jejich přisluhovači. A ani střelné rány ho nezastaví! Z dalších rolí: Yanez de Gomera (Philippe Leroy), Sandokanův spolubojovník, který se mezitím stal manželem assamské královny, úskočný Theotokris (Massimo Foschi), který má za úkol Sandokana odstranit, mladičká Jamilah (Teresa Ann Savoy), která omdlévala jen při pomyšlení na Sandokana, věčný protivník James Brooke (Adolfo Celi), a dobrý spojenec a lovec Tremal Naik (Kumar Ganesh). Všichni Sandokanové mají jednu velkou chybu: velice se podobají naivním filmům Bollywoodu, i se svým herectvím, které zdůrazňuje vypjaté scény a mluva je často velmi patetická. Ale i tak zůstává fenoménem. (13.03.2011)

Chápu, že se psal rok 1977, stejně jako chápu, že italská produkce byla spíš dobrá v komedii a nějakej dobrodružnej film se žlutookým orangutanem v hlavní roli byl nad jejich síly, ale tohle je filmařsky katastrofální počin i na tento rok. Ten zvuk (hlavně v soubojích) zněl, jako když se šimpanz v zajetí brání injekci proti vzteklině. Co dialog, tak výblitek...hlavně slečinka a její vyznání lásky, to byl echt zvratek :-/ Většina herců na xichtě víc make-upu, jak holky z baráku rozkoše v Holešovicích. Když si uvědomim, že v těchto letech vznikl jeden z nejlepších filmů všech dob Čelisti a pak se kouknu na tohle, tak mi přijde, že je mezi snímky propast 50ti let ---->20% za exteriéry (01.02.2016)

Sice je to snímek "po deseti letech" od dobytí Mompracenu Brookem, ale ve skutečnosti herci o moc nezestárli. S ohledem na původní předlohu Emila Salgariho se tu opět setkáváme s jednou z hlavních postav - Tremal Naikem - ale i s Kamamurim. Autoři se snažili do filmu nacpat co nejvíce, ale spíš by námětu slušel vícedílný seriál, který by rozvinul jednotlivá témata do větší šíře. Každopádně - opět mě to pohltilo, i po těch všech letech jsem byl opět uchvácen příběhem Sandokana. (93%) (03.02.2024)

Tak dnes ráno jsem měl tu čest setkat se zase s tímto osvoboditelem Malajsie. Nebylo to ve vlhké džungli nedaleko Mompračemu, ale u mně v obýváku (vedro tam ale bylo stejné!) a bylo to setkání zajímavé! Vždyť jsme se neviděli více jak 30 let. Ačkoliv na mně se zub času už krapet podepsal, Sandokan vypadal stále stejně. Propocené oblečení, rozevláté havraní lokny, plnovous, proklatě dlouhá a ostrá mačeta a ten ohnivý uhrančivý pohled... Znovu jsem si uvědomil jaké ten muž má charisma a to nejsem perla z Labuanu !... Samozřejmě naše setkání vyvolalo kupu vzpomínek na staré časy a seroš Sandokan - co tenkrát běžel v závěru Studia kamarád každou neděli. Kdo s ním neměl tričko, mikinu nebo alespoň nálepku na penálu byl totální looser. Já ho měl na bílém tričku nažehleného v barvě a s tygrem. Jedna dívenka mi tenkrát na základce prozradila, že se jí líbím, ale ------- jen v tom tričku... Takže bodoval spíše Kabir Bedi. --- Tak jsme tak na sebe v obýváku vyhicovaném na 28 °C koukali a já kolem zahlédl i další známé tváře. Janéze de Gomeru, krásku ..ehh...Džamilu (brrrr!) a samozřejmě bílého rádžu a záporáka v jednom Angličana Jamese Brooka. Film jsem sledoval s lehkým úžasem jak strašná blbina to ve skutečnosti je a s údivem co se mi tehdá na tomhle mohlo líbit... --- Dnes už jsou Angličané coby kolonisté naštěstí minulostí. Mnoho zemiček osvobozených od jha bílého muže si tam dnes tře svobodně bídu s nouzí, hladoví, funguje jen díky humanitární pomoci a čas od času nám předvede něajakou tu echt domorodou občaskou válku systém kmen proti kmeni ! Dnes tam zkrátka mají tu svou vysněnou svobodu a mají jí často tolik, že se jim zase stýská po bílých a tak raději prchají do otrokářské Evropy.... Vše je dnes zkrátka jinak a stejně tak já už nemám Tygra z Mompračemu na tričku. Někde tam vzadu zůstala vzpomínka, ale spíše je to o tom čase dětství, než o kvalitě filmu. Dnešní optikou viděno je to za 2 rudé vlajky s hlavou tygra vyvěšené nad Brooksovou pevností. * * (03.08.2018)

Sandokan je už podle jména legenda, takže jsem si na něj našel náladu a pustil se do něj prostřednictvím tohoto snímku. Od prvních záběrů mi Sandokan přišel příliš levně zpracovaný, souboje byly takové nemastné neslané a ani samotná zápletka mě nějak zvlášť neočarovala. Kladnou stránkou filmu pro mě byla hudba a občasné chybování hlavního hrdiny, což z něj nečinilo žádného supermana. S přihlédnutím na obě strany mince dávám 3*. (02.01.2011)