Piknik

Pan Stránský vykrádá sám sebe a pan Bočan mu nikterak nepomohl. Nechápala jsem k čemu bylo dobré natočit zabouchnuté dveře, kluka na trubce, vztahovku Vlasáková - Mrkvička, starosti podnikatelky. To film roztříštilo a totálně zazdilo dobrou nosnou myšlenku celého příběhu. Bravo Luděk Munzar. (23.02.2014)

Dvojice Bočan - Stránský má v českém filmu na zpracování osudů vězňů z padesátých let takový monopol. I proto jsem se lehce obával určité tématické vyčpělosti, která se, žel přírodo, potvrdila. Vše dorazily vzpomínky na Zdivočelou zemi, v podobě naprosto stejné hudby či tragikomické scény na skále. A co tvůrci nevzali z tohoto seriálu, posbírali ze snímku Bumerang. Hynek Bočan měl herecky nepochybně nabito, ovšem tématicky již střílí naslepo, což mi připomíná výborného Nárožného a jeho skvěle využitý drámo potenciál. Jinak celá herecká elita se beznadějně hledá ve velmi průměrné konverzačce, ale dívat se na ně rozhodně dá. (11.08.2016)

Já jsem to, čemu se teď říká primitivní antikomunista, ale tohle je vážně medvědí služba dobré věci; téměř kompletní herecká sešlost z 30 případů majora Zemana předstírá politické vězně, kteří se snaží mezi sebou objevit bomzáka. Když se jim to podaří, zjistí, že jim na tom vlastně vůbec nesejde, protože si na něm nic nevezmou. To vše v balastním, nekompaktním a stále se opakujícím scénáři kdysi tak bravurních tvůrců, jakými byli Stránský a Bočan. K tomu jako nečekaný a nežádaný bonus několik zbytečně rozvíjených (a často nedořešených) vedlejších konfliktů a zážitek na pokraji smrti coby duševní deus ex machina. Hvězdičku za vynikajícího Luďka Munzara. (23.02.2014)

Jako někdo, kdo píše o literárním díle Jiřího Stránského svou diplomovou práci, nemohla jsem si ani tohle nechat ujít. Předlohu jsem samozřejmě četla, ač se musím přiznat, že si ji už tak nevybavuji, takže těžko mohu srovnávat. Herci, přestože většina již v důchodovém věku, se zhostili rolí svých postav s úctou, i to přidalo na určité autentičnosti děje. Zbytečné scény (milostný trojúhelník či záchranná akce) holt musely být. Jak jinak byste udělali z povídky, která se dá přečíst i za 20 minut, televizní film na 80 minut? Ač si pana Stránského za jeho dílo a především za to, co vše si ve svém životě prožil, vážím, nemyslím si, že omílání minulosti a hledání "sviní" stařeckými postřehy a vzpomínkami, je zrovna optimální. Podle mě má mnohem zajímavější povídky, které se hodí k filmovému zpracování. Třeba se ještě časem dočkáme. (28.02.2014)

Tato konverzačka se nepovedla, a to přes angažmá všech možných gerontů českého filmu, kteří byli snad komplet (vidět Nárožného, který byl za komára snad v každé televizní inscenaci, jak se poplácává po ramenou a vzpomíná na "lágr" s Třískou, to byla fakt pecka). Nepovedlo se to ze dvou důvodů: jednak tam byly naprosto debilní pseudopsychologické vedlejší zápletky (jakože jedna paní někdy v pravěku někoho opíchala a pro jejího současného životem poučeného mazáka, který prošel lágrem, je to problém, protože, a co bych to neprozradil, to byl zrovínka jeho syn, slzička. A za druhé, protože bylo od začátku jasné, že nás budou zkoušet napínat, kdo teda byl ten práskač, a mě to došlo nějak těsně za půlkou, takže jsem šel dělat užitečnější práci a ke konci jsem si jen odskočil ověřit správnost svých vývodů. Paradoxně jediné, co stálo za to, byly prostřihy ze seriálu Zdivočelá země, bez jeho znalosti by se člověk cítil spíš jako ty děti a vnuci hlavních hrdinů, co taky měli místo poslouchání těch keců chuť jít radši do lesa. (16.09.2014)