Knězovy děti

Pokud už poslední Brešanův film srovnáváme s českými komediemi, všimněme si hlavně toho, že v něm špatná rozhodnutí postav (jakkoli dobrácky motivovaná) mají vesměs dosti hořké až tragické následky. Na to v tuzemské kinematografii, kde se ke smířlivému konci bezbolestně propracovávají i amorální darebáci (viz filmy Jiřího Vejdělka), opravdu nejsme zvyklí. (04.07.2014)

Knězovy děti je jedna s nejlepších tragikomedií, jaké jsem kdy viděl, pokud není vůbec nejlepší. Chechtal jsem se u komedie, která místy přecházela až ve frašku, aby se ve vteřině vše změnilo v nečekaně lidské drama. Nevím, jestli u mě někdy nějaký film vyvolal tak rozdílné emoce, navíc mě jako militantního ateistu potěšilo, že se tvůrci nebáli obout i do svaté matky církve, která kritiku potřebuje jako pověstné prase drbání. Skvělou postavou byl i místní lékárník- nacionalista, který by pro své Chorvatsko udělal cokoliv. Celý tento mix se mi líbil velice velmi a výborně jsem se bavil i dnes, když jsem snímek viděl podruhé. (17.08.2017)

Balkánská kinematografie a všeobecně naturel lidí ze zemí bývalé Jugoslávie mi nesedí. Takže jsem ke Knězovým dětem přistupoval se značným despektem a obavou z devadesátiminutového utrpení, nakonec to během první třetiny místy velmi slušně pobavilo a některé gagy vyvolaly salvu smíchu. Bohužel s přibývajícím časem začíná přibývat absurdit a ubývat nápadů a film začíná uvadat do průměru, navíc mu nepomáhají ani ochotnické výkony nesympatických hereckých tváří a absence (zajímavých - nejen těch z roztaženýma nohama) ženských postav, dále stále se opakující neskutečně otravný hudební motiv a hnusná kulisovost. Trojku dávám nakonec za nápad natočit film o "šprcgumě", což jsem zatím neviděl a za solidně nekorektní kritiku církevních pošuků. (12.12.2013)

Film měl v sobě ze začátku neskutečnou lehkost, humor založený sice na absurdní zápletce, ale působil přirozeně, herecký výkony civilní, atmosféra pohodová, ale příběh začal postupně sračkovitět, scény byly naprosto zbytečně protahovány (zpívání na stožáru ) a díky tomu se ze závěrečné třetiny stalo v podstatě nezáživný drama. (13.06.2014)

Svieži balkánsky štýl, ktorý pôsobí veselo, hoci ukazuje vecí neveselé, Humornou stránkou ma film nedostal, lebo je to vidiecky štýl typu Babovřesky. Vážna stránka je zas zaujímavejšia z popisu než samotným prevedením. To všetko za tónov typickej juhoslovanskej hudby, dej má svoju zmätenosť, absurdnosť, ale aj myšlienky, ktoré sú dobrou narážkou na cirkev. Pre svoju antiklerikálnosť bol film na niektorých miestach zakázaný a samozrejme to zvýšilo jeho popularitu aj návštevnosť a hodnotenie. Dnes je totiž zosmiešňovanie a ironizácia viery to pravé orechové, avšak len tej jednej. Zosmiešniť bratov od Korána, to za zvyčajne nevypláca, tu odvaha akosi chýba. (06.03.2024)