Quo Vadis

Na evropské a hlavně na polské poměry odvážný počin v rukou starého matadora dopadl průměrně a oproti o 50 let starší verzi klasického Hollywoodu nemá moc šanci zaujmout. Herecky je film nevyrovnaný, jen Boguslaw Linda doopracdy hraje (má i velice zajímavou postavu Petronia). Předsatvitel Nera je spíše směšný, než nevypočítatelný císař (který ve skutečnosti nebyl tak černobýlí jak ho Henryk Sienkiewicz napsal) a milenecký pár je jen líbivý na povrchu. Výprava a technická stránka je naproti velice podařená)zvláště masakrování křesťanů lvi-zde narážím na dokonale natočenou scénu lva beroucí nemluvně matce. Celkově se jedná o bezvýrazný antický skorovelkofilm, který již teď zapadl do temnoty zapomnění. (14.10.2009)

Že J. Kawalerowicz umí kvalitně zpracovat známou knižní předlohu, dokázal svým (a Prusovým) Faraonem. Pětatřicet let nato se pustil do dalšího polského držitele Nobelovy ceny za literaturu a jeho asi největšího románu. Bohužel se jen potvrdilo ono staré známé rčení o dvojím vstupu do téže řeky - tenhle film není úplně špatný , ale zároveň ani neuchvátí a za předlohou zaostává o mnoho stadií. Když polský historický velkofilm, tak volím raději Hofmana, ten nezklame a speciálně Sienkiewicze má v malíku. (04.07.2007)

Hodně průměrně udělanej historickej rádoby velkofilm. herci a jejich herecký výkony jsou docela hodně průměrný někdy spíš podprůměrný, hlavní postovy jsou dost špatně vybraný a co se týče nějakejch bitev nebo něčeho akčního, to tam ani nenajdete a ještě k tomu je to neúnosně dlouhý, přece jenom tři hodiny nudnejch dialogů je trochu moc. Celkově je to dost špatně zpracovaný, ale už jsem viděl horší (24.03.2005)

Doufám, že napříště bude tento snímek povinně ve všech filmařských učebnicích jako exemplární příklad jak se NEMÁ dělat adaptace, potažmo jakýkoliv historický velkofilm. Původně jsem chtěl napsat obsáhlý jedovatý komentář - cosi o senilních režisérech a pornohercích v tunikách - ale nemá to smysl, je to jako kopat do mrtvoly. Vystačím si proto s konstatováním, že jde po všech stránkách o špatný film bez jakéhokoliv nápadu, což je o to smutnější, že knižní předloha je vynikající. V krajině přelíbezné zavraždili Henrykův příběh! (24.03.2005)

Ani po letech neztratil film nic ze svých kvalit. Skvělý Michal Bajor, role mu sedla. Klasický historický román se začátkem, příběhem, zvraty, dobrem, zlem a koncem – kdo by v roce vzniku filmu čekal, že už jen tohle vše bude za pouhých 20 let velká vzácnost ;) ##### Vzhledem k jednomu ze zdejších komentářů musím dodat, že dotyčný komentující by se asi v Neronově Římě hodně divil, pokud mu vadí tváře herců, které označuje mylně za „slovanské“. Zrovna již zmíněný Michal Bajor může být dle mincí fyziognomicky skutečnému Nerovi velmi blízký, i když na rozdíl od něj nemá strumu (která se ale vyskytuje jen na jeho zobrazeních z pozdějšího věku a spíše než struma může být jen zpodobněním jeho obezity). Nero měl pravděpodobně světlou pleť a odborníci se shodují v tom, že také modrošedé (nebo modré nebo šedé) oči – což ovšem v tehdješím Římě nebyla mezi aristokracií zase taková výjimka. Byly zde velké skupiny příchozích s původem v severní Indii, od Černého moře (kde, jak víme, se zrodil OCA2 gen pro britské modré oči), střední, baltské i západní Evropy, Asie, Egypta… Římané, zejména ti vzdělaní a bohatí, v dobách svého impéria už dávno nevypadali jen jako Latinové s jejich nádhernými dlouhými íránskými nosy. Kromě toho asi není žádným tajemstvím, že ve vyšších třídách populace patřilo odbarvování vlasů k velmi oblíbeným povinnostem spjatým s vyšším sociálním statutem. Už před dobytím severních oblastí považovali Římané světlou kůži a blond vlasy za výhodu, kterou napodobovali. Římské prostitutky si musely odbarvovat vlasy dokonce povinně, oblíbené to ovšem bylo zejména v aristokratických kruzích (alkalickou směsí z popela a skořápek) a nutné u šedin, kterými Římané opovrhovali. Výsledné barvy byly často do zrzava. Charakteristický fenotyp genetické směsi Římanů lze sledovat i v dochovaném realistickém umění, zejména sochařském a potvrzují ho kosterní pozůstatky. Ani Řekové z počátku našeho tisíciletí se nepodobali dnešním Řekům a komentátor by byl asi nejvíce překvapený v české kotlině, kde by až do 10.–11. století nacházel v drtivé většině obyvatelstvo velmi snědné pleti, tmavě hnědých očí a černých vlasů, mezi kterými byly výjimkou někteří z cca 15–20 % dědiců původního lovecko-sběračeského obyvatelstva. Zdejší populace byla směsí původních tmavých Čechů z dnes jihoslovanských oblastí, Keltů, kteří byli také z jižnějších oblastí, Avarů a Hunů. Byli jsme dokonce dost možná jednou z „nejčernějších“ oblastí Evropy, což se změnilo až s německou feudální a ještě předtím baltskou kupeckou kolonizací a dokonce ještě posléze po Bílé Hoře s nově příchozími ze západní a jižní Evropy. S kolonizací a dalšími nově příchozími k nám teprve přišly oči Nerovy barvy, ale také světlá pleť a větší množství vikingských příměsí. V polském filmu tak paradoxně nejsou ani dnes historickou nepřesností. (08.10.2022)