Mustang

Turecká dráma, ako víno, podotýkam, že občas som si pripadal, že pijem čúčo. Nepamätám si, kedy naposledy som videl tureckú produkciu, fakt neviem, ak nepočítam, že občas zaregistrujem šialeného Sultána, viac - menej, táto krajina produkuje debilné seriály, ktorými zásobuje, napríklad i slovenských divákov, bažiacich po vymývaní mozgov. Nastala zmena, ale myslím, že odteraz sa asi len ťažko roztrhne vrece s kvalitnými tureckými drámami, to skôr sa dostanem k tureckému medu. Aj tak nepohrdnem návštevou do tejto atypickej komunity, kde platia prísne pravidlá, pociťujú to i sestry, žijúce s babkou a strýkom v dome, na ktorom budú čoskoro dávať mreže na okná, aby týmto dospievajúcim dievčatám kazili životy. Z nevinnej hry so spolužiakmi, vznikne veľká nafúknutá bublina, počas ktorej sa im radikálne zmenia doterajšie bezstarostné momenty ich existencie, na rad prichádza - vydávanie sa, rebelantské dievčatá, ale nebudú všetky po vôli s touto klasickou tradíciou, nie sú rady, za to, čo musia praktikovať, alebo, ako sa k nim ich perverzný strýko - správa... Ony mi liezli dlhú chvíľu na nervy, pokiaľ som si na ne zvykol, od jedného výstrelu, sa moje vnímanie zlepšilo, vidieť, ako to funguje v tureckých domácnostiach, nie je nič, čo by ma hlbšie zaujímalo, v tomto prípade, sa mi zdá, že sa dlho pohybujem v začarovanom kruhu, z ktorého sa mi podarí - vymaniť sa. Sľubný debut, režisérky Deniz Gamze Ergüven, ktorá by mohla v budúcnosti sa posunúť o krok vpred, smerom k žiarivej režisérskej budúcnosti + výborné herecké výkony - piatich sestier, predznamenáva, že sa tu bude čosi nezvyčajné odohrávať... Som zvedavý, kedy najbližšie znovu zamierim do Turecka, na dovolenku, skôr nie, ako áno, do filmu, určite, ale musí byť dobrý, aby som mu dal šancu... PS : Perfektný nápad s ručnou kamerou sa u mňa osvedčil, pôsobivejšie, viac sa človek dokáže vcítiť do pocitu postáv. (22.06.2016)

Nepochopitelně přeživší středověké téma představené optikou novověkého liberálního filmu, který sladce zpřístupňuje svou sociokritickou látku i zcela neznalým obyvatelům křesťanského západu. Hezky natočeno, bez zbytečných příkras a sentimentu, na druhou stranu ale s až zarážejícím emocionálním odstupem a v některých chvílích stylem, který více než umělecky zatížené festivalové drama (viz úvod na pláži) připomíná lacinější vzdělávací polodokument. Ale co mi vadí spíše, a proč také nedávám ani shovívavé čtyři hvězdičky, je skutečnost, že scénář nedokázal navázat takřka jakýkoli pozitivní vztah mezi mnou a hlavními hrdinkami - zatímco jsem totiž kroutil hlavou nad tím, jak zastarale a diktátorsky může být stále nakládáno s nevinnými svobodnými lidmi, jejich konkrétní osud mi byl zároveň tak nějak úplně ukradený. A tak by to být nemělo, obzvlášť u podobně laděného snímku... 70% (05.01.2016)

Virgin Suicides bez Eugenidese a Sofie Coppoly v přehnaně hysterickém podání tureckých rádobyreálií. Sračka zacílená na návštěvníky festivalů a diváky artových filmů o sirotcích. Hezká kamera a dobrá hudba, pod kterou se odehrává příběh, který neví, co říká a čím chce být. A především nikoho nezajímá. Výstřel v šedesáté minutě je vysvobozením (obávám se ale, že tím byl i pro zoufalou scenáristku/ režisérku), bohužel už je pozdě. O čtyřicet minut pozdě. (18.03.2016)

Mustang, kôň žijúci slobodne vo voľnej prírode. Hrdinky tohto filmu, tiež túžili len po jednom. Žiť slobodne a rozhodovať o svojom živote. Žial tradície majú ešte stále v mnohých častiach zemegule prednosť pred ľudskosťou, slobodou či rozumom. Pomerne chladný štýl spracovania vytvárajúci dojem odstupu od príbehu, akoby nechcel pôsobiť prehanane na emócie diváka, ale snažil sa len o vyrozprávanie príbehu. Mohlo by sa tiež zdať, že je tento príbeh pritiahnutý za vlasy v kontraste so zábermi života žien v iných častiach Turecka (a verím, že aj realita je skôr taká), ale v podstate filmy sú aj o extrémnych prípadoch...a tento bol zaujímavý. Videné v rámci projektu 52 films by women. (25.01.2016)

Klasickej festivalovej stinker - přepálená forma, absence jakékoli jemnější finesy, dvojrozměrné postavy, nucené zvraty, neobratné změny tónu vyprávění, ke konci nesnesitelně rozbředlé a ubulené... přiopomíná to pokus dojmout cilizované Evropany krutými tradicemi rurálního Turecka, které je tu vylíčeno z velké části jako agresivní (incestní) vězení. Neříkám, že v tom není racionální základ, ale tomu filmu se nedá absolutně věřit. Vyděračské festivalové HLPéčko se všemi neduhy... #kviff2015 (07.07.2015)