Zloději času

Pro me to byl neuveritelne zajimavy film. Nevim jestl bych se u druheho zhlednuti trochu nenudil, ale ted si me Time Bandits ziskali pro svuj neotrely humor, ztvarneni i napad. Stale jsem bojoval s tim, jak se na to divat, jestli jako na pohadku, kterou tento snimek neni a nebo jako na dospely film, kterym je, ale tvari se uplne jinak. To me drasalo po celou dobu, co jsem se na to dival a ve vysledku jsem pak mnohem vic, nez obvykle a nez bych si pral, citil tu zalostnou propast mezi tim, co vidim na monitoru a tim, co se odehravalo ve mne samotnem. (14.07.2013)

Terry Gilliam je známý hračička a tvůrce s vytříbenou výtvarným cítěním. Jeho filmy jsou jak po té silné, tak po slabé stránce podobné tvorbě Jeana Pierra Jeuneta, tzn. spíš slabší dějem, ale silné atmosférou a už zmíněnou výtvarnou stránkou. Nejinak je tomu v případě Zlodějů času, kde Gilliam plnými hrstmi rozhazuje nejrůznější scénické nápady a výtvarné prvky, aby je pohříchu většinou nedokázal náležitě využít, takže jejich potenciál jde často do ztracena. Gilliamova fantazie je bezbřehá, takže na plátno přivádí tu bandu chamtivých trpaslíků, tu středověké rytíře, jindy zamindrákovaného Napoleona, vládce říše zla nebo samotného Boha. V jeho snímku se objevují klasické montypythonovské absurdní motivy, suchý anglický humor s řadou hlášek i svérázné groteskní pojetí režisérových postav. Z jeho pekelníka přes zlobu, kterou vyjadřuje pomalu v každé větě, a hrozivý kukuč nejde skutečný strach a jeho Bůh má opravdu zvláštní chování i vzhled, takže jde patrně o nejšílenější zpodobnění vládce nebes a stvořitele, jakého kdy filmař použil. Film přináší spoustu zábavných momentů, ale jako celek je poněkud nesourodý, je to jako sto let stará mašina v technickém muzeu, kde návštěvník může obdivovat půvabné tvary soustrojí, jeho pěkně natřenou fasádu, ale kdyby se ji pokusil zprovoznit, zjistil by, že ve zrezivělých převodech to pěkně střípe a stroj už dávno nemá tah. Chtělo to víc zapracovat na scénáři, ale i tak jde o poctivou gilliamovskou lehce surrealistickou podívanou. Celkový dojem: 80 %. (18.08.2009)

No, ač mám Gilliama moc rád, tak tento film mě krom vizuálního pojetí moc neoslovil. Tetno snímek beru jako takový trénink, aby mohl poté natočit takovou nádhernou extázi, jako je Brazil. Co zde vyniká jsou kostýmy a masky, potěší přítomnost Pythonů, či Holma a Conneryho, ale děj je jen tak poslepován z několika scének, které spolu sice jakž takž drží, ale film působí tak nějak bezduše. Moc se mi líbil úvod filmu, kde Gilliam bizarním způsobem vykreslil teleshoping. (13.06.2005)

Žiaľ, nie som asi cieľová skupina Terryho Giliama, pretože jeho Baróna Prášila som prežil len tak tak, ale toto už bolo fakt na hrane. Dve hviezdy ani neviem prečo. Veľký omyl a veľká strata času. Odporúčam len fanúšikom, tí si asi prišli na svoje, ja som si len utvrdil, že jeho diela moc pre mňa nie sú, až na pár výnimiek. A nie, nie je to vekom resp. zubom času, ale spracovaním, námetom, scenárom, myšlienkou, ktorá ma obchádza z kilometrovej diaľky. To si radšej xkrát pozriem super snímky typu House of the Wax 1 a 2, prípadne My Science Project. (15.02.2021)

23.5.2010 ~ Surrealistická bláznivá podívaná, v té době zřejmě oprávněně, ne zcela svéprávného Gilliama. Tohle vyžaduje takovou dávku představivosti, že bych jí nebyl kdy schopen ani pod vlivem psychotropních látek. ~ Terry je zvláštní režisér. Ať natočí co natočí, nikdy to není úplně normální a koukatelné pro všechny. A je jedno, jestli jde o 12 opic nebo Imaginárium Dr. Parnasse. Ovšem ačkoliv mi tyhle dva filmy nijak zvláštní problém nedělají, 'Zloději času' jsou už i na mě trochu moc. ~ Ve filmu sledujeme malého Kevina, hltajícího historickou knížku, a jeho rodiče, hltající přiblblé pořady v televizi. Když jde malý Kevin spát (Kevin spát, Kevin spát... lalala), probouzí se chlapcova představivost, která dovolí vstoupit do pokoje skrze skříň tlupě trpajzlíků (liliputi, v americké filmové kultuře mají nějaké záhadné postavení, které jim dovoluje se vyskytovat v mnoha filmech, což osobně nechápu). Trpajzlíci ale nejsou ledajací trpajzlíci, ale pomocníci Nejvyšší Bytosti, která stvořila svět a vůbec to všechno okolo. A to včetně Dobra a Zla. Trpajzlíci ovšem Nejvyšší Bytosti ukradli mapu, pomocí níž dokáží cestovat časem. A Kevin jde s nimi. ~ Ocitají se tak díky tomu v několika různých časových období, která jsou rádoby komediálně šmrncnutá, ale působí to spíše trapně (zakomplexovaný idiot Napoleon, imbecilní Robin Hood apod. - ovšem třeba takoví byli, neznal jsem je, mě do postele skřeti skříní nelezou). Do cesty se jim ale staví Zlo, které si dělá zálusk na mapu s cílem přetvořit tak svět k obrazu svému. A na naší prťavé partě je mu v tom zabránit. ~ Terry by se ale měl asi léčit. Pohybuje se na velmi tenké hranici mezi geniálním vizionářstvím a bláznovstvím. Zloději času jsou natolik přetažení za vlasy a z dnešního pohledu i tak "nehezky" a nezajímavě vytvoření a zpracovaní, že jsem to nemohl přejít bez občasného přetočení vpřed. Terry, to, že se ti jako malému klukovi něco zdálo zajímavé, ještě neznamená, že to musíš v dospělosti (fyzické) zfilmovávat. Chápu, že to v deseti letech tak pitomě nevyznívalo, ale teď...? (21.03.2013)