Strach a hnus v Las Vegas

Vynikající celovečerní drogový trip. Zběsilá jízda drogovým peklem s průvodci Johnnym Deppem (klasicky změněný k nepoznání – příšerná vizáž, směšná chůze, ...) a Beniciem Del Torem. Celá ta plejáda slavných jmen v titulcích je vedle nich pouhým luxusním křovím. Gilliamovi se povedlo zobrazit svět feťáků i s jejich optikou. I takový Cronenbergův Nahý oběd vedle tohohle filmu působí málem realisticky. (07.05.2004)

Začal bych pleškou Johnny Deppa, která mně neobyčejně lezla na nervy. Naštěstí valnou většinu filmu byla zakrytá štylovým kloboučkem. To je asi z negativních dojmů z filmu vše. Terry Gilliam tvoří zvláštní filmy a většinou nevhodné pro mě. Tento film je však velkou vyjímkou, protože se mi velmi líbil. Všeobecně filmy o drogách u mě sklízí většinou pozitivní ovace. Myslím, že Johhny Depp i Benicio Del Toro, hráli přesně to, co po nich bylo vyžadováno a hráli to dokonale. Bláznivá jízda napříč Vegas v neustálém drogovém opojení. Myslím, že čím víc má člověk drogových zkušeností a hlavně čím dal si troufl zajít, tak tím víc bude film obdivovat. Osobně si myslím, že všechny stavy zúčastněných byly vykresleny s velkou přesností. Já jakožto člověk, který má určité hranice, které by nepřekročil to vidím, tak na 4*. Pěkný hudební soundtrack a spousta srandy mě v mém hodnocení jen utvrzuje. Já se bavil a nebojím se film doporučit, i když je trochu jiný, nemá hranice a dovolí si zajít kamkoliv. (20.07.2011)

Halucinační jízdá mozkem dvou úplně zmaštěných chlapíků. Lepší konec než naprostou destrukci hotelového pokoje, ve které jako by se jejich duševní pochody vsákly do reality a ukázali tak pravou podstatu drogového šílenství, si film nemohl přát. Knížku jsme nečetl, ale chce se mi napsat, že její zpracování lépe dopadnout nemohlo. (09.10.2004)

Tenhle film je opravdu síla. Bohužel těžko říct, jestli síla ve špatném nebo dobrém slova smyslu. Plešatý a věčne zfetovaný novinář Johnnyho Deppa s brýlemi, které by mu i Elton John mohl závidět a jeho taktéž zfetovaný právník Benicio Del Toro jedou s kufrem plným drog do Las Vegas aby novinář napsal jistou reportáž. O ničem jiném film není, jde v podstatě o obrovskou ujetinu, která je z části natočená tak, jak by asi svět kolem sebe mohl vidět zfetovaný člověk (např. měnící se vzorky na koberci, hospoda plná dinosaurů, schýza ve vaně) a také prostředí, ve kterém se "hrdinové" pohybují je jejich zálibě značně přizpůsobeno - obzvlášť zajímavě vypadá úplně ke konci mírně řečeno neuklizený hotelový pokoj, jehož část je plná špinavé vody a po kterém se Johnny Depp pohybuje s tyranosauřím ocasem... Myslím, že pro představu tohle stačí a protože tady závisí hrozně moc na subjektivním dojmu, tak jsem se rozhodla hvězdičky neudělovat (vím, odporný alibismus, ale stejně ani s odstupem času nevím, co si o tomhle dílku myslet, natož jak bych ho ohodnotila...). (21.07.2005)

Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku. (26.06.2012)