Strach a hnus v Las Vegas

Tenhle film je opravdu hnus, stejně jako je hnusný však oplývá velkou dávkou černého humoru (zpočátku), avšak -a to je nespíš důležité-ono má to dvouhodinové acidové řádění nějaký smysl. Tedy pokud považuji posledních deset minut autorova monologu za smysluplný. Je to óda na acidový věk? Nejspíš ne. Nebo snad dospělý vhled do kyselinových let? Také ne. Nebo satira? Snad sonda do halucinačně-drogového šílenství? Všechno a přece nic. Strach a hnus v Las Vegas není tendenční film, spíše je to takový vizuálně podmanivý dokument o dvou věčně zfetovaných looserech, který je občas černohumorně vtipný, ale víceméně mrazivě nepříjemný. A Terry Gilliam je přesně typ režiséra, ke kterému tato látka pasuje na 100%. Teď už jen čekám, kdo se směle pustí do další kultovní non-fiction bible The Electric Kool-Aid Acid Test (Kyselinovej test). Tedy, když už přišel na řadu Hunter S. Thompson, tak by se mohl dočkat i Tom Wolfe. (08.02.2007)

"Wait, we can't stop here. This is bat country!" _____________ Netopýři, dinosauři, čerti, Tobey Maguire, Lucka na obloze s diamanty, pot, krev, slzy, splašky, košík grepů, jeden kufřík plnej drog a halušky od nevidim do nevidim.... To vše a nejen to jako kaleidoskop drogového opojení v týhle tuctový šílený jízdě kabrioletem skrze vědomí i nevědomí města hříchů, Las Vegas, jejíž šoférem je démonický Johnny Depp. Zároveň jde nejen o dost pesimistickou dobovou sebereflexi a pomyslný epitaf éry hippies, amerického snu, acid culture a zlatých šedesátých, ale i nekompromisní disstrack na předražený hotelový pokoje.... Terry Gilliam prostě ví jak divákům zamotat hlavu a obrátit jim žaludky vzhůru nohama, protože tohle psychedelický audiovizuální terno se fakt těžko popisuje; halucinogenní [až klaustrofobickou] kamerou počínaje, omamným vizuálem a neonovejma barvičkama konče – a v tom přeci jen tkví nejen samotná výjimečnost, ale i onen status kultu. No a Johnny Depp & Benicio Del Toro jsou ve svých rolích [jeden s pleškou, druhej s pivním pupkem] naprosto k nepoznání, o to víc v nich excelují.... nehorázná šleha tenhle film, navíc přesně podle mýho gusta. Soundtrack boží! (16.11.2022)

Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. (22.02.2006)

„He who makes a beast of himself gets rid of the pain of being a man.“ Tak mám Terry takový pocit, že nemáš rád lidi, co berou drogy, obzvláště celníky.. Gilliam zhmotnil své animace do psychedelické jízdy o etherické atmosféře a meskalinovém tempu - v osmnácti bych se ji snažil obhajovat, nyní už mi nemá co světoborného nabídnout. Dr.Gonzo Benicio s pupkem od koblih bezesporu úchvatný, což se nedá říct o přehrávajícím Deppovi, který to pojal jako trénink na Verbinského piráta před návštěvou DROP INu.. Někdy mám pocit, že si někteří čeští žurnalisté tu zvláštní "autolékárničku" taky berou do terénu.. (01.03.2010)

Vynikající celovečerní drogový trip. Zběsilá jízda drogovým peklem s průvodci Johnnym Deppem (klasicky změněný k nepoznání – příšerná vizáž, směšná chůze, ...) a Beniciem Del Torem. Celá ta plejáda slavných jmen v titulcích je vedle nich pouhým luxusním křovím. Gilliamovi se povedlo zobrazit svět feťáků i s jejich optikou. I takový Cronenbergův Nahý oběd vedle tohohle filmu působí málem realisticky. (07.05.2004)