Strach a hnus v Las Vegas

Teda tady v tomhle filmu si Johnny a Benicio fakt užívaj. Smrkaj a papaj všechno co najdou, zkrátka brutálně smaží. Tripy jsou natočeny skvěle a reálně, čímž na sebe Gilliam prozrazuje, že má asi taky nějaké ty zkušenosti s ilegálními látkami. První půlka je nabitá humorem a je škoda, že ta druhá půlka lehce kolísá. Jinak je to ale super. (17.11.2004)

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)

Tak tahle substance se mi rozhodně do žil nedostala a to ani na třetí pokus (ten třetí byl první do konce). Divoká jízda? Nikoli. Pěkná nuda a o čem? O drogách? Kdybych nebyla tak otrávená, tak se zasměju "ha, ha", protože tohle bylo jen pozlátko a v něm nic. Ještě že Benicio Del Toro věděl, co a jak hraje, protože Johnny Depp, si myslím, o tom do poslední chvíle neměl páru. Proti soundtracku nemám to nejmenší. (16.01.2006)

Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. (22.02.2006)

Čekal jsem teda mnohem víc, leč slíbená zábava ve stylu Monty Pythons se nekonala.... Potencionálně vtipné scény byly odsunuty do pozadí trapného a zdlouhavého popisování stavů po několika typech drog. Protože mám rád Johnnyho Deppa a Terryho Gilliama, dávám za dvě hvězdy....vizuálně ovšem hodně dobrý, nápady taky, ale bohužel hrozná nuda. škoda (13.03.2007)