Withnail a já

Řekl bych že vím, odkuď bral Dylan Moran inspiraci, když tvořil postavu Bernarda Blacka. Každopádně Withnail & I je skvělý, a přesto u nás tak neznámý, anglický snímek, u kterého slovo komedie neznamená splácanou pakárnu, ale naopak hodnotné "umělecké" (doslova) dílko. Skvělý humor, ještě lepší postavy a dekadentní prostředí dvou umělců zaručují divákovi rozhodně nečekaný zážitek. Film navíc ale není jen komedií a nakonec nabízí taky další vrstvy, například v podobě konečného vystřízlivění. Spokojenost a doporučení. Don't threaten me with a dead fish. (22.09.2011)

Nečekaně mnohovrstevnatý film o uhrančivosti dekadence a nevázanosti, ale také o nevyhnutelném konci a vystřízlivění. "Withnail & I" je mnohem více než jen "kultovní britská komedie pro studentské publikum" oplývající hláškami a surreálními sekvencemi. Snímek grandiózně navozuje dojem drogově a alkoholově rozklížené reality a to bez křiklavé vizuální stylizace, ale čistě dialogy, hereckým projevem a diskontinuitou sekvencí. Vyprávění postupně krystalizuje do melancholického pojednání o neodvratném procitnutí do reality. Ve filmu přichází v podobě deziluzorní cesty z města, která ukazuje, že s městem esenciálně spjatí hrdinové prostě do zemitého venkovského prostředí nezapadají a nedokáží v něm fungovat. Hořkosladký závěr s grácií i zármutkem naznačuje, že "Withnail & I" nebyl jen o chaotickém konci jednoho desetiletí, ale také o vztahu, v jehož základech bylo možná něco víc než jen pouhé materiální sdílení jednoho bytu. (17.01.2010)

Kultovní filmy mohou vypadat i jinak, než jako Trainspoiting či Reservoir dogs. Konec ve stylu I got high či vyfilosovaný úplný závěr trochu klamou tělem, protože jako by k předchozímu příliš nepatřily. Škoda jen, že se scénář víc nesoustředil na neschopnost velkoměšťáků vegetovat na venkově, tahle střední pasáž mohla být vtipnější. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Jedna z mála komedií, co si opravdu zaslouží (a kterou nejlépe vystihuje) titul '"kultovní". Je to tak zvláštní, podivně, svébytné, že spoustě lidí to nejspíš leze na nervy, ale umím si představit, že pro jiné lidi to je srdeční záležitost. Mně osobně hodnocení lítalo od dvou (některé výstupy teplého strýčka Montyho) do pěti (monolog zhuleného kamaráda o kakacích panenkách) hvězdiček, podle toho, jak moc jsem zrovna danou scénu nepobíral, resp. jak moc mi to vadilo. Ale konec mě přesvědčil, že tohle není jen tak nějaká blbost pro pobavení natočená s partou kamarádů za pár odpolední, ale (jak píše JFL, mohu jen zopakovat) až nečekaně mnohovrstevnatý film. (16.10.2012)

Rozmýšlení jestli 4 nebo 5* trvalo přesně jednu Plzeň. Stará láska nerezaví a tak nevím jestli rozjitřila můj zrak slza nostalgie či smíchu, ale na tom nezáleží. Jelikož film, kde v troubě číhají krysy o velikosti psa a ve dřezu "hmota", kde víkend na chatě znamená kličkování mezi zuřícími býky a homosexuálními strýci, kde návrat domů obnáší riziko nálezu velkého černocha s afrem ve vaně točícího globusem při předříkávání mantry Hare rama a kde stará dobrá pesimistická škola má poslední slovo si prostě nejde nezamilovat. Jdu si koupit paruku do supermarketu a přihodim jednu flašku Skotské a polibte mi všichni prdel! (Pokud mi nechcete koupit pivo.) :) Báro, tenhle film se ti nebude hrozně líbit a přesto bych si přál, aby ses na něj podívala. Strougy, tohle je přesně film pro tebe a proto se trochu obávám ti ho doporučit. :) (23.05.2014)