Strach a hnus v Las Vegas

Nepochopitelně zdlouhavý drogový trip o ničem. A to já děsně nerad. Raoul Duke provázený právníkem Gonzem prožívá nepřetržité drogové opojení, at již jede autem nebo se pohybuje v lasvegaských hernách. Režisér Terry Gilliam natočil parodii na autobiografickou reportáž o cestě novináře Dukea na počátku 70.let do pekelné atmosféry drog a hazardu v Las Vegas. Styl Terryho Gilliama je mně, jako divákovi, naprosto vzdálený a současně ani nedává moc prostoru, aby byl divácky přístupný. Vzniká tak poslepovaná show, kterou lze sledovat zpovzdálí, ale neodnesu si žádný divácký prožitek, protože zkrátka o ni nemám zájem. Ani herecký tandem Depp a Del Toro to moc nevytrhl. Přehrávali a ničím si mě nezískali. Spíše prach a bída v Las Vegas.Terry Gilliama nemusím. Nesympatický režisér a nesympatické herecké obsazení. V podstatě ani jednoho z herců nevyhledávám, a zvláště v těchto rolích, se jen zbytečně shodili. Mé hodnocení: 20% (06.05.2013)

Tak schválně - jak dlouho vás bavilo sledovat drogové opojení Deppa a del Tora? Mne něco přes tři čtvrtě hodiny. Pak jsem si proklikal film kvůli přesvědčení, že se nic nemění a že budou pořád na tripu a s klidným srdcem jsem to vypnul. Potěšil akorát Depp, který mne zároveň přivedl k otázce, zda je horší ho vidět v komerčních sr*čkách nebo v (rádoby) uměleckých filmech. Nebaví mne ani v jednom, ani v druhém... 10% (20.01.2013)

Strašlivě šílené cosi (pravděpodobně film), co k mé velké radosti není ódou na drogy, ale co pod neskutečným nánosem existujících i neexistujících halucinogenů ukrývá trpkou zprávu o stavu americké společnosti (kvůli níž to vše Terry Gilliam ostatně také spolunapsal a režíroval). Ovšem dlouho jsem musel čekat, až budu mít na Strach a hnus v Las Vegas tu správnou náladu, protože je to tak sugestivně natočené, že mě vždy nejpozději po 15 minutách začala bolet hlava a zachraňovalo mě tlačítko STOP. (22.07.2018)

Odviazaný úlet dvoch parťákov s kufrom plným drôg sa časom stráveným v Las Vegas mení na nočnú moru. Podobne ako kvetinové obdobie 60. Rokov 20 storočia skončilo po vojne vo Vietname tupým marazmom kultúrne diétnych rokov 70. Sympatickí hrdinovia sa menia na ľudsky odpudivé hovädá, neštítiace sa ničoho. Každé povzbudzovadlo je dobré, všetko je dovolené. Najmä právnik Gonzo sa statočne činí. V ríší tupého konzumu sa halucinačná vízia kryje s realitou. Všetko podané skvelým obrazom, zaujímavo vystihujúcim stavy po požití jednotlivých látok (pobavili stavy po čuchaní éteru) podfarbené vynikajúcou hudbou (ukončené Vivat Las Vegas! mojich obľúbených Dead Kennedys) a čiernym humorom. Pritom nejde len o samoúčel ale aj o presné ukázanie zlomu kultúrneho boomu a čo z neho zostalo; kde sa dostala spoločnosť uprednostňujúca zážitok, či bombastickosť pred poznaním, spiritualitou a vnútorným prežívaním. Pozn.: vo filme vidieť ruky Benicia del Tora s krvavohnedými fľakmi. Nejde o maskovanie, herec si skutočne zahasil cigaretu o ruku, pre prílišnú brutálnosť bola scéna vystrihnutá. (05.09.2004)

Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. (01.05.2011)