Mapy ke hvězdám

Excellent. Sžíravá satira démona kapitalismu, vládnoucího povrchním celebritám v ulicích Beverly Hills. Všichni proti všem a každý sám za sebe aneb s Cronenbergem objevíte netušené levely sobeckosti. A taky prdící Julianne Moore, konečně. Fakt psycho, žánr experimentální fantasy nabírá zcela nečekaný směr. (18.01.2015)

Cronenbergova kritika kapitalismu a pokrytecké společnosti klamu je stejně povrchní jako Wagnerův scénář a stejně umělá jako digitální barbecue na konci. Přehlídka polodetailů, které v případě Nebezpečné metody skutečně vytvářely obraz světa jako celistvého zrcadla, které postupně praská, se v téhle postmoderní stylizaci mění v něco zoufale anachronického a bezzubého. Je v tom kus planého kazatelství a neschopnosti dobrat se čehokoli chorobného (nad rámec chorobné snaživosti scénáře). Obludárium plné povrchních karikatur a schémat, kterým je od první chvíle vidět až do slepého střeva. S filmem, ve kterém je Robert Pattinson nejsympatičtější a nejuvěřitelnější figurou, je něco špatně. Mistře, nastal čas natočit svoje dožínky. (30.10.2014)

Maps to the Stars je víceméně typicky cronenbergovsky divný a zvrácený film, jen je méně poutavý a explicitní, než jeho ostatní kousky. Rozjede se prakticky jako komedie a vzápětí se vyvine v silně psychologické drama zkoumající zvrácenost lidských duší, zejména těch, co si žijí dost nad poměry. Zápletka nakonec vyústí ve velmi zajímavé a šokující rozuzlení, jen ta cesta k němu je chvílemi dost nezáživná. I přes skvělé herecké obsazení jsem se nedokázal dostatečně sžít s postavami, a tak mi bylo po většinu času naprosto lhostejné, co prožívají a kam spějí. Film nabízí pár velmi zajímavých a pikantních momentů a na druhou stranu také několik WTF scén. Každopádně doufám, že Cronenberg nepoleví a bude i nadále přenášet na plátno své zajímavé a často zvrhlé nápady a představy. Ne vše mě dokáže naplno pohltit, ale i tak jsem rád za každý jeho nový film, i když tento řadím mezi ty slabší fláky z jeho jinak výstavní filmografie. (09.05.2018)

Myslela jsem si, že už jen těžko letos uvidím nějaký film, u kterého budu přemýšlet, proč byl vůbec natočen. Zmýlila jsem se. Nuda, nuda, spousta nezodpovězených otázek a nedořešených situací. Kdyby tenhle film neexistoval, svět by o nic nepřišel. Bez nápadu, bez pointy. Hvězdu dávám jen za herecké výkony. (29.10.2014)

Já mám halucinace, ty máš halucinace, my máme halucinace! A radujeme se, když konkurentce v boji o roli zemře dítě a tím pádem roli získáme! A umocníme to tím, že dotyčná postava si bude prozpěvovat známý hit. To by nás asi mělo šokovat, že? A pro jistotu ještě stokrát za sebou recitovat Éluarda, ať je tam taky něco pro ty Francouze v Cannes. No nevím, tohle vypadlo někde z počátku 90.let? Myslel jsem, že takhle přežité prostředky k vedení diváka už jsou těžce pasé. A hrozně mě sral ten týpek, co měl hrudník ve tvaru hrušky a hlavu širší než ramena a vypadal jak z komiksu - v tomto případě opravdu body horror. (21.12.2014)