Návrat idiota

Film - Zjevení. Kdo nezažil v realitě roku 1999, nepochopí... Tomuto lze říkat zcela ojedinělý celovečerní filmový debut! Saša Gedeon zaujal už svým hodinovým predebutem Indiánské léto a jasně naznačil svou orientaci na odkaz tzv. České nové vlny, Návratem idiota šel ale trochu dál a ukázal cestu, po které by česká kinematografie mohla znovu dojít až do Evropy, totiž reflexí a rozvíjením velkých příběhů východoevropské, respektive ruské literatury, kterou tu díky slovanské vzájemnosti a kulturnímu propojení (zapříčiněnému bohužel i vlivem vztyčení železné opony) cítíme a reflektujeme nějak jinak a zjevně hlouběji, než lidé na západě Evropy (o deset let později se po téže cestě vydal i Petr Zelenka a znovu byl zjevně hodně úspěšný...nemluvě o tom, že svět českého divadla tuto cestu objevil již dávno...viz Leoš Suchařípa, Petr Lébl a Divadlo Na Zábradlí atd.). Gedeonovo rozvíjení charakteru a postavy Dostojevského knížete Myškina se zcela určitě dotklo čehosi hlubšího, co se týká lidských archetypů a charakterových povah některých z nás, každopádně vjem je to hodně univerzální, Idiot (zvlášť v kontemplativním podání Pavla Lišky) přicházející odnikud a nesoucí si v sobě čistotu nepopsané tabulky odzbrojuje, Gedeon znovu použil svůj oblíbený motiv kolejí a vlaku, tedy cesty a v tomto podání cesty spojené s nějakou nostalgií (osobně si cestování vlakem spojuji s nostalgií po létě dětských prázdnin), znovu je tu do jisté míry akcentována spíše nedějovost a celý dramatický oblouk je záměrně upozaďován. Přičteme-li skutečně nádherný hudební doprovod a schopnost (či spíše instinkt) pana režiséra obsadit typově přesné, byť začínající a neokoukané tváře (Pavla Lišku jsem již zmiňoval, jeho Idiot je první velká filmová role a dá se říci, že Saša Gedeon vlastně tímto obsazením moduloval celou pozdější uměleckou dráhu dotyčného herce, navíc svedl společně před kameru tandem Aňa Geislerová a Tatiana Vilhelmová a v podstatě předurčil jejich herecké a vlastně i životní souznění atd.), vychází nám skutečně mimořádný divácký zážitek a v kontextu české porevoluční kinematografie jeden z jejich úhelných snímků. (19.11.2006)

Pomerne dosť nadhodnotený snímkom v podivnom šate atmosféry, kedy hlavná postava Pavla Lišku ani z ďaleka nepôsobí ako jediný a najväčší idiot v tomto filme. Po vzhliadnutí ma napadla jediná vec. Buď neviem čo obnáša žáner komédia, alebo som úplne nechápavý. Nesadlo, respektíve ako komédia, tento snímok rozhodne nepôsobí .. (30.11.2021)

Neskutočne pôsobivý film. Kreácie Pavla Lišku sú dokonalé a dáva svojej postave tretí rozmer, tak isto tatiana vilhelmová. Tento príbeh sa nesie v pomaličkokm tempe kde sa zoznamuje postupne zo všetkými účastníkmi tejto hry na klamstvá a lásku v ktorej strede je uväznený samotný František ako Idiot. Krásna, pomalá, ničím nerušená réžia spolu s hudbou dopomáha dotvoriť atmosféru nového roka čo pre každého zz zúčastnených značí nový začiatok či už vo vzťahov alebo a to sa týka hlavne Františka v živote. Františkovo putovanie za láskou alebo skôr za priateľstvom takisto ako putovanie Olgy je tragikomické a práve preto sú to moje najoblúbenejšie charaktery v tomto filme. Macháček je nemastný neslaný a nemá žiadny výraznejší moment a ani Aňa geislerová ktorá je fantastická herečka tu má viacej hluchým miest a Langmajer, ktorého považuje spolu s kotkom a madlom za najhoršieho herca je tu ako vždy otrasný. ale aj napriek týmto postavám je to film hlavne o idiotovi a vidno že je to Liškova životná rola pretože aj keď v iných filmoch je nadpriemerný žiadna rola sa ani nemôže rovnať jeho geniálnemu svárneniu idiota. (29.05.2008)

Tady pozor! To je moje. Návrat idiota pokládám za majstrštyk Saši Gedeona. Výborné! Zjevení jménem Pavel Liška, dokonalé scény u rodinného stolu, formanovská silvestrovská zábava a do toho Jirka Langmajer se svojí otázkou: kolik si jich měl? Často film nevídám, ale zařazuji jej okamžitě do svého vánočního playlistu. (05.02.2019)

Forman Saša jen líně drží opratě a vůbec není v jeho zájmu, aby ten komorní povoz dorazil do nějakého cíle. Pokud jim teda není, že se Lev Nikolajevič Lyškin zdařile etabluje do rolí idiotů.. Tesknou statičnost naplněnou všeříkajícím mlčením, lehkou absurditou a nic neříkajícím mluvením docela sráží opakování motivů (brnkání klavíru, spouštějící se krev z nosu, dobrotivě naivní výraz hlavního hrdiny). Mám pochopení pro nadšené ohlasy z doby vzniku, ale nějak neumím sfouknout prach manýry, co ulpěl na povrchu.. Vše nepodstatné shrnul v rámci České sody Čtvrtníček, když se infiltroval mezi známé trio bojkotující nízkou kulturu a kadeřnictví (Rejžek, Just, Petříček). Titulek „věnováno milošovi“ v úvodu Gedeonova filmu je pak takovým milým propojením.. (13.05.2022)