Spectre

Nejdražší, nejdelší... a nejspíš nejunavenější. Nový Bond je po Skyfall hořkým zklamáním, které jde ještě o level dál v ohledávání psychologických, emocionálních a mytologických kořenů, ale bez reálného náboje a nasazení (i důvěryhodnosti). Prachy lítají oknem, strhující scény se ale nerodí - Bond pasivně korzuje vybydlenými lokacemi a tváří se, jak kdyby prožíval nejvypjatější shakespearovské drámo, tváří v tvář tuctovým nástrahám a nevýraznému záporákovi ale přichází jen s mdlou pračkou na peníze. (04.11.2015)

Už Skyfall byl precizní reflektování naší doby a pocta současnému inteligentnímu vysokorozpočtovému blockbusteru. Neměl ten tah, emoce a vnitřní sílu jako Casino, nebo Quantum, ale je jasné proč. Tam o NĚCO šlo. Však odkazy Vesper jsou patrné velmi silně i v tomto čtvrtém košatění děje, který byl plně zužitkován právě v prvním Bondovi Daniela Craiga. Stal se však komplexním a plnohodnotným filmem, který příběh agenta 007 posunul ve filmovém průmyslu o level dál. Stal se svými výrazovými prostředky uchopitelným masou, nikoliv záležitostí pro fandy. Logicky není moc kam jít dál, aniž by se to nevzalo do rukou úplně jinak. Což se u následovníka Spectre nepodařilo a bohužel to tak ani nebylo zamýšleno. Fandové se budou snažit "najít to tam" celých 150 minut, avšak nenajdou. Těch pár ikonických scén které zahřejí u srdce, nebo oslní svojí instantní sofistikovaností jsou jen kopie z předešlých dílu (většina scén ve vlaku, základna v poušti). Je jasné, že když se dvakrát za sebou natočí totéž, není to totéž.________ Na podruhé se musí jít s hodnocením nahoru. Esenciální a vizuálně neskutečně opulentní a promakaná filmařina. Emocionálně to není taková jízda jako v Casino Royale a Seydoux není Eva Green, ale Spectre útočí na jiné smysly a dělá to rovněž výborně. (07.11.2015)

A já si pochutnal. Určitě ne tolik jako při první Craigově štaci (Casino Royale), ale o zklamání, které jsem se po prvních reakcích bál, se nejedná. Pořád je to divácké blaho, pořád je to omámení mnoha smyslů. Živočišnější a razantnější, žádný nablýskaný Brosnan bez škrábance, prostě Daniel Craig je tu s námi počtvrté (tvůrci ho prezentují tak, jak ho máme rádi), Sam Mendes podruhé. Skyfall mi sedlo, ale oproti Spectre mělo překvapivě dost hluchých míst. Zesnulá M pověsí v posmrtné zprávě svého nejlepšího agenta na stopu zločinecké organizace, zatímco v Londýně se zase bojuje proti zrušení programu 00. Bond mezitím na vlastní pěst střídá kontinenty, zase trochu truchlí a nechává se obtěžkávat svědomím (a občas pokecá s myší), tvůrci připomínají staré šrámy, dostávají nás do Jamesovy osobní historie, půvabná Léa Seydoux se snaží přiblížit výsadnímu postavení Vesper a záporák Christoph Waltz jede na půl plynu, ač je zodpovědný za několik bolestných tragédií v životě agenta Jejího Veličenstva. Spectre byl drahý jak prase (tomu se říká královský rozpočet) a je to na něm cítit. Protahujeme se zajímavými lokacemi, vše začne leteckou akrobacií, nechybí honička v ulicích Říma, v zasněžených horách i rozbíjení interiéru vlaku s wrestlingovým šampionem, které připomene onu přitažlivou syrovost z Casina Royale. Osobně jsem rád, že producenti volí namísto solidních řemeslníků „velké“ režiséry, kteří si libují v trochu jiných žánrech. Mendes udržel Bonda docela pevně ve svých rukou, obklopil se nejen výbornými herci (Britové a Britky, Francouzka, Italka, Rakušan, Dán, Ir, samozřejmě Američané), ale i mistry ve svých oborech (vedle kamery mě tentokrát moc potěšil skladatel Thomas Newman). Tahle série má své limity, tenhle model ale prostě baví. Jen jsem byl připravený na víc humoru, který nepřišel. (09.11.2015)

Tak nám to po čtvrté protřepali a místo elegantního nápoje naservírovali pěkný goulasch. Bond se bincá od rohu k rohu, máte z toho pocit, že si tvůrci jen plní povinnost dát poctu všem předchozím Bondovkám a potěšit akorát skalní fanoušky. Na diváky čekající další strhují nářez prostě tentokrát serou. Občas to i trikově působí jako tehdy s Connerym. A padouch Waltz je samozřejmě největším zklamáním. Strach z něj šel asi jako z babičinýho švestkovýho koláče. Prý největší padouch na světě. No, ha ha ha. To i ten Waltzův řádový nácek v Hanebných panchartech budil větší respekt. Směšné, opravdu. Dobře, je to jedna velká pocta a i já byl vlastně velmi potěšen, ale celkový dojem ze samostatného filmu není zrovna nejlepší. To už se mi víc líbilo Quantum of Poluce. (14.11.2015)

Jiné než Skyfall, snad o málo, maličko slabší, ale pořád velmi, velmi dobré. Spectre mi ze všeho nejvíce připomněl Conneryho Srdečné pozdravy z Ruska, v nichž také není příliš akčních scén, ale zato mají zajímavý děj, který je radost sledovat. I tentokrát všechno krásně odsýpá, na film se krásně dívá a ačkoliv se v něm hodně mluví, nikdy to není mlácení prázdné slámy a postavy mají pokaždé co říct. Když dojde na akci, je to typický Bond (navíc rvačka ve vlaku opět odkazuje na Srdečné pozdravy), když dojde na ženy, je to typický Bond... Netypická je ta tichá, zlověstně klidná atmosféra - ale netypická rozhodně neznamená špatná. Obzvlášť pochválit musím všechny scény s Blofeldem, při nichž jsem nejen nedutal, ale snad taky ani nedýchal, a nemohly mě nepotěšit v rozumné míře použité odkazy na starší bondovky (Conneryho bílý smoking z Goldfingera, Bondův převlek za záporáka ze Žít a nechat zemřít, Aston Martin DB5, pohřeb jako z Thunderballu...). Jediné, co bych mohl vytknout, je žalostně nenápaditá hudba Thomase Newmana (což se ale projeví hlavně při samostatném poslechu soundtracku), jinak se popravdě divím všem těm nízkým hodnocením a špatným recenzím.___P.S. Je krásně zaděláno na pokračování, což by beze všeho mohl být nějaký mazaný remake V tajné službě Jejího veličenstva. (06.11.2015)