Spectre

Je opravdu velmi lehké Spectre odstřelit. Oproti Skyfall je film méně důsledný ve vývoji děje (nejedna situace je divácky atraktivně pojatá, ale při bližším pohledu vlastně nedává moc smysl), razantně uhýbá od nastaveného konceptu předchozích dílů, mění důležitou událost série (na to jsou fanoušci vždy extrémně citliví) a jde zcela bez debat o příliš dlouhý film na to, že se v něm vlastně řeší poměrně triviální zápletka. Jenže jsou tu detaily, které rezonují a díky nimž si uvědomíte, že i v té rozpolcenosti Spectre nabízí víc, než průměrný akčňák. Jako když Bond pobaveně opilý mluví s myší, nebo stojí na mostě a váhá, jakým směrem se vydat. Není to nejlepší bondovka s Craigem, ale v určitých momentech mi přišla nejlidštější (i díky velmi dobré hudbě Thomase Newmana, který se tentokrát nespokojil s pouhou tupou akční výplní). A vůbec bych se nezlobil, kdyby šlo o poslední díl s Craigem, protože mu dokázal Mendes dopřát (pokud lze něčeho takového vůbec v nekonečné akční sérii dosáhnout) důstojné finále. A byla by škoda ho uměle natahovat. (06.11.2015)

Úvodní část v Mexiko City ukazuje, proč jsou Bondovky jednou z nejsilnějších značek vůbec. Bylo tam všechno. Úchvatná akce, šarm, humor, exotická atmosféra kosmopolitních dálav, neuvěřitelné množství komparsistů a moneyshoty na metropoli. Fakt intro snů. Dále to bylo stále hodně dobré a na mě to fungovalo. Líbilo se mi, že to nebylo tak zadumané a režie a vizuální stránka byly naprosto perfektní. Akorát se mi nedaří naladit na tu rodinou mytologii. Nechci znát Bondovo mládí a nechci, aby byl spřízněn s padouchem. Preferuji situaci, kdy jde jeden profesionál, na druhého. Léa Seydoux, je coby Bongirl v pořádku, ale přišlo mi že nosila asexuální hadry. Na dokonalou Olgu Kurylenko neměla ani náhodou. Nevím proč, ale mě se vždycky líbily spíše ty kritizovanější Craigovky a tuhle řadím na druhé místo za Quantum of Solace. 9/10 (15.11.2015)

Sam Mendes se pustil do předem prohraného boje, kdy všechno, co fungovalo ve Skyfall, zkusil povýšit ještě výš. Proto Spectre přináší hodně tichých momentů, kdy divák slyší i špendlík spadnout, hodně pomrknutí na Craigovy předchůdce a dokonce i ještě složitější splétání dějových nitek ze tří předchozích filmů. Po druhé projekci, osvobozené od napjatého čekání, kam se ještě může stoupat, sice pointy všech point nepovažuji za nejlepší film současného představitele, ale budu jeden z mála, který ho považuje za lepší než právě Skyfall. Zmizela hluchá místa, přibylo mrazení v zádech, velkolepá a s logikou si nebezpečně zahrávající odhalení nijak neruší a dostatek prostoru dostává i moje oblíbená Léa Seydoux jako jedna z mála skutečně důstojných přírůstků do galerie Bond Girl za mnoho let. Spectre má styl. Jedinečný. Trvá dlouho se na něj naladit, ale já už teď nechci nikdy jinak. (11.01.2021)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)

Sice špatná (jakkoli sympaticky podvratná) bondovka, ale dobrý film. A mohl být ještě výrazně lepší. To by však scénář musel nabídnout oporu neopodstatněně nabobtnalé stopáži, musela by lépe fungovat tenze mezi 007-bondgirl-záporákem a celé by to muselo být alespoň místy o něco více spectrekulární ve stylu úvodní scény. Každopádně díky pootevřeným vrátkům v závěru bych se za ještě jednu poslední craigovku vlastně vůbec nezlobil. A klidně do třetice i se stejným týmem. (06.11.2015)