Přicházejí z tmy

Začátek by ještě prošel, začíná to být zajímavé, trochu temné. O tom, že je z toho hodně cítit, že to má nějakou tu ideologii, to je jedna věc, ale o tom, že to není schopná nápad vhodně rozvinout a hlavně strhnout, to je věc další. Je to jednoduše nudný film, který nezachrání ani mladá herecká esa. Odpad to určitě není, ale zábava nebo dobrý film také ne. (12.12.2014)

Po filmu „Usměvavá zem" je tento film jíž druhým filmem, v němž režisér Václav Gajer zpracovává námět o současné vesnici, jeden z dosud nejnesnadnějších úseků naší současné filmové tvorby. „Usměvavá zem" byla nenáročnou „optimistickou hrou ze života naší vesnice". Autoři filmu však zaměnili mnohdy optimismus za schematické skreslení. V tomto falešném optimismu ztratily svou přesvědčivost dobře viděné a s rutinou napsané postavy vesničanů. To si zřejmě Václav Gajer uvědomil, poznal, že třídní boj na vesnici nelze skreslovat pokojnou idylou. Ale dík novému námětu o vesnici plné ostrých bojů a konfliktů, končících vražedným střílením, se dostal do druhého extrému. Natočil film o nepřátelích družstva a jejich záškodnické činnosti a život té druhé, větší části vesnice zůstal jaksi na okraji, jako fabulačně nutný protihráč. Všechny kladné postavy zůstaly bez charakterisačního prokreslení. Na druhé straně kulacká rodina Junků, hlavně Ladislav a jeho otec, jsou postavy daleko přesvědčivější a místy jako by v nich ožívaly postavy sedláků z našich klasických dramat. Filmový přehled 22/1954 (14.01.2009)

Na bolševických agitkách mě nejvíce fascinuje jedna věc - a to fakt, jak se dokážou vykašlat na jakoukoliv psychologii postav a vnímají lidi pouze dvěmi barvami (černou a bílou - a to ne pouze na filmovém pásku). Zatímco příslušníci komunistické strany jsou skromní, chrabří, odvážní, po majetku netoužící a navzájem si pomáhající (a jejich ženy vypadají jako by právě vylezly ze chléva, kde celý den dojily krávy), druhá strana zase jen kuje pikle, škodí venkovanům, hádají se mezi sebou, otec praští syna, syn podvede otce, spolčují se s americkými záškodníky (a naopak jejich ženy jsou půvabné, opečovávané, s norkovou kožešinou kolem krku). Ta dvojbarevnost je tak průhledná, že to přece muselo být jasné i těm lidem v padesátých letech? Nebo jim byly vymyty mozky natolik, že slepě věřili rudým bratrům? Ať je to jakkoliv, tento film je špatný a nezachrání ho ani poměrně zdařilý výkon Medřické, poněkud netradiční výkon Cupáka, skvělý záporák Hrušínský. Jako špatnou herečku zde vnímám Kurandovou - jak ona dokáže být trapně patetická, naivní maminka všech bolševiků (ani v Babičce ji nemůžu vidět jinak). (22.09.2013)

Nesouhlasím se Sporotovcem, Hroch je jednoznačnou jedničkou mezi stupidními československými filmy. Tady se sešla poměrně silná herecká sestava, která pod režijním vedením neschopy Gajera předvedla své nejhorší životní výkony. Přehrávání, trapná gesta, idiotská deklamace podivných textů by se snesla u amatérské šmíry, u herců jako Medřická či Hrušínský poněkud vyráží dech. (20.04.2012)

"Pamatuj, bude válka...a dostaneme od Američanů všechno zpátky, i ty Brůny!". Je docela s podivem, že na tuto zrudlou, krkolomnou estrádu nedostal soudruh Gajer barevný materiál. Na druhou stranu není s žádným podivem, že díky hercům jako Hilmar, Medřická, Kemr či skvělé hudbě Jiřího Srnky, je celá tato pokrytecká komédia sledovatelná, zvlášť, když k tomu připojím jakousi povznešenost nad tématem diváka jednadvacátého století. (19.01.2012)