Půjčovna masa

Vysoká očekávání nebyla naplněna! Nebo jo? Jako tradičně upoutávky trochu klamou, takže ve výsledku divák nedostává epickou technicky dokonalou sci-fi, ale až překvapivě komorní a temnej příběh o hledání ztraceného lidství (Nesmrtelnost zjevně dělá z lidí idioty). Nuže ačkoliv se epických výjevů člověk dočká hned několikrát, není to vůbec o nich – a to je dobře! Hlavní housle hraje právě story, u který ale nesmíte přemýšlet příliš nahlas, protože důležitější než děj sám, je jeho vyznění (kam až necháme technologie zajít a jaký dopad to může mít na lidstvo?). Příběh je podpořen skvělým vizuálem, velkou dávkou brutality, slušným soundtrackem a výbornými efekty. Naopak selhává v bojových scénách na nože a pěsti, ve kterých nefunguje choreografie ani střih. Altered Carbon je ale každopádně poctivá seriálová řež, kterou můžete srovnávat se vším od Blade Runnura, Total Recallu přes Demolition Mana až po Ghost in the Shell, ale nikdy vám z toho nevyleze laciná kopie. Pro mě osobně hraje v prospěch i - v určitých momentech -podobnost s Bioshockem, u kterýho tajně doufám, že Netflix konečně najme Verbiskiho a nechá ho natočit seriál, na kterej nikdy nezapomenu! DODATEK: První dvě epizody jsem si dal znova a funguje to všechno mnohem líp, takže druhý zhlídnutí je povinností! (02.02.2018)

Seriálový Deus Ex aneb vykrádačka, která si půjčuje u těch nejslovutnějších kolegů (nejen) kyberpunkového žánru; stylizací počínaje a klišé, dějem či tématy konče. Výprava vynikající, akce samoúčelně násilná. Což by tolik nevadilo, kdyby šlo aspoň o akci přehlednou. To však vždy není ten případ. Každopádně i přes pozvolnější rozjezd to zmíněný mišmaš vypůjčeného kombinuje více než zdatně a to především díky druhé polovině, která po všem tom kyberpunkovém pozlátku a násilí sympaticky staví na funkčních emocích a osudovosti. Má to tedy sice nepřehlédnutelné bugy (a potenciál zatím rozhodně není naplno využit), ale zdrojový kód je napsán sakra dobře. Což u žánrovky potěší vždy; speciálně pak když to platí o zástupci jinak spíše opomíjeného žánru. | S1: 4/5 | (06.02.2018)

Po vzore Demolitiona Mana prebudia chlapika z minulosti v dalekej buducnosti, aby vysetril pripad vrazdy. Lenze svet sa radikalne zmenil. Pripomina pretechnizovanu vizualne nadhernu nudu jak z Blade Runnera. Takze je to vlastne obycajna tuctova detektivka v netradicnom prostredi dalekej buducnosti. Este keby tak bol serial pojaty epizodne s neustalymi novymi pripadmi, tak by to snad nebolo take nudne. Ale cely cas sa vysetruje jeden pripad na ktory sa postupne nabaluju dalsie motivy a to aj z dalekej minulosti hlavneho hrdinu. Do piatej epizody som to vydrzal sledovat bez pretacania a zvysok som preklikal, aby som sa dozvedel pointu, ktora je tak obohrata az ma to rozosmialo. Holt ludia sa nemenia nech prejde hocikolko casu a nech su akokolvek bohati. Pochvalu si zasluzi vizual. Cely svet buducnosti je pojaty pôsobivo. Jak technicky, tak aj vykreslenie spolocnosti je zaujimave. Akcne sceny su brutalne, ale prilis ma nenadchli. Nejake prestrelky a bitky, ale pôsobi to sterilne. Dost nasilu tu pôsobi nahota, ktorej je tolko, ze tak vela penisov som nevidel ani v kdejakom porne. Asi najväcsi problem okrem zanru detektivky su pre mna postavy. Nikto mi tam nebol sympaticky a niektore mi dokonca liezli na nervy. Vysledkom je drsnejsia sci-fi detektivka, ktora nadchne hlavne sucasnych divakov PG-13 komixov, ktory nie su na nieco take drsne zvyknuty. Ale pod atraktivnym obalom sa neskryva ziadne jadro, ktore by divaka intelektualne obohatilo. Proste dalsi prehypovany produkt od Netflixu. PS: vsetci tam boli multikulturne a multigendeorovo strasne vyvazeni a najväcsim zdegenerovanym diablom je biely clovek. Uz mi toto posolstvo lezie na nervy. 5/10. (05.03.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

"Technologie se vyvíjejí. Lidé ne." Za mě rozporuplně mezi 3 a 4* - na jedný straně úchvatnej vizuál, obdivuhodná spousta nápadů a filozofickejch nástřelů, na druhý straně sposuta samoúčelnejch věcí jen na efekt (násilí, nahota /s wtf efektem předevšim ta mužská/, navzdory špíně všude kolem jsou všichni podezřele čisťounký a krásný /předevšim všechny ženský postavy/, velký a "hustý" jsou i chování a gesta zúčastněnejch atd. atd.). Celkově je to nejvíc ze všeho taková cyberpunková detektivka, ty až bladerunnerovský myšlenkový přesahy mi to ale (jak o tom pěkne píše třeba i Wysch) přece jenom ženou pocitově o něco vejš - scénář leccos asi čerpá z předlohy, kterou jsem nečet, ale on obecně svět, ve kterym se stávaj relativní ty dvě pro lidi nejzásadnější a nejfatálnější veličiny (totiž smrt a čas), nabízí spoustu prostoru pro fantazii; a přestože Carbon zůstává předevšim u tý detektivky (narozdíl právě od třeba zmiňovanejch Blade Runnerů), nevyužitý to neni a spousta nápadů je tam aspoň náznakem naťuknutá hezky. Co totiž z civilizace zůstane, pokud ti bohatí budou mít možnost si život (téměř) neomezeně prodlužovat? Když čas přestane hrát roli, protože se zničením těla si prostě pořídim nový (pokud na to mám)? A co s etikou - má na to mít právo každej? Pokud jo, tak jak a kdy? Jinak závěrečnej souboj mezi Takem (POZOR, TROLEJ) a ségrou se mi vysloveně líbil i technicky, což si ani nepamatuju, kdy jsem si tohle u čeho naposledy řek; a to pohádkový rozřešení detektivní linky bylo celkem hezky vyvážený zakončenim Takovy linie - že tu svou Tak prostě půjde tam někam hledat, protože času má ve virtuálu dost a jednou jí prostě najde, to se mi líbilo. A ještě poslední věc - herecký obsazení mi sedlo (Kinaman, Kristin Lehman, ségra - Lachman, ale i Bancroft - Purefoy) lomeno mi nevadilo (zbytek), kdo mi ale tim svym neustálym přepíčenym důležitym poloúsměvem (já vim, některý lidi se tak prostě tvářej) pil krev od prvních záběrů, to byla Higareda (jakkoli neřikám, že jinak se na ní nekouká hezky). (06.02.2019)