Když se rozednívá

Film mě velmi mile překvapil. Poodkryl mi určitou část srbských dějin a jako průvodce mi přidělil sympatického starého dirigenta, který se po zjištění svého původu rozhodne stůj co stůj uctít památku a nelze mu nefandit. Závěr se mi moc líbil a samozřejmě musím zmínit moc pěknou hudbu. Lidský film, který nestaví na nenávisti a pomstě, celkově silné 4*. (04.08.2013)

Citlivé komorní drama Gorana Paskaljoviče je velmi jemný, dojemný příběh, ve kterém zaujmou přesvědčivé herecké výkony všech protagonistů i bezpochyby nádherná hudba Vlatka Stefanovski, ale pro mě osobně z něj dělá opravdu výjimečný zážitek především herecký výkon hlavního představitele Mustafy Nadareviče v roli profesora hudby. Krása, kultivovanost, citovost v přirozeném civilním herectví. (30.11.2014)

Jugoslávská kinematografie se často vracela k tématu 2. světové války, kterou naopak filmaři od 90. let téměř nereflektují. Srbský snímek je proto v tomto směru výjimečný. Nesnaží se však o rekonstrukci minulosti, ale ukazuje spíš její dědictví a vliv na současnost. Mizanscéna přitom poskytuje jen minimum důkazů o tom, kdy se děj odehrává a posouvá tím vyznění snímku k univerzálnímu sdělení. Prostřednictvím hlavní postavy, profesora hudby, poznáváme problematickou a vytěsněnou stránku srbské minulosti (existence koncentračního tábora pro Židy a Rómy v bezprostřední blízkosti Bělehradu) i současnosti (židovská a rómská komunita). Pomalu plynoucí, nostalgicky rozjímavé vyprávění souzní s průběhem událostí v životě profesora, jemuž šokující zpráva o vlastní minulosti v pozdním věku převrací pohled na vlastní život, lidi v blízkém okolí i srbskou společnost. (21.06.2013)

Fuilm je realita - ten stary profesor sa az sprostredkovane dozvedel o svojom zydovskom povode. Holokaust bol brutalny v Chorvatsku ale i modernom Srbsku - vtedy to bolo Spojene Kralovstvo Srbov Chorvatov a Slovincov. Zydy umiestnila vtedajsia vladnuca moc do belehradskeho geta, ktore sa - ako dobre pise Volodimir 2 - postupne transformovalo na koncentracny tabor. Takto, ja holokaust nespochybnujem a ani nepopieram, holokaust sa stal. Vseobecnym omylom je ale tvrdit, ze vyhladzovacich taborov bolo 6 /Chelmno, belzec, Sobibor, Treblinka, Majdanek a Auschwitz  Birkenau/. No, bolo ich 7 : tych 6 spominanych +  Jasenovac bol chorvatsky vyhladzovaci tabor. S Jasenovacom Nemci nemali nic spoločne, casto bol oznacovany za balkansky Osviencim svojou brutalitou a neludskym rezimom. Zriadili ho ustasovci, a ja zlikvidovali ustasovci. Dalsi malo znamy fakt je, ze jestvovala i kopirka zlocinca Hymmlera - volal sa Andrij Artukovic, to bol balkansky Hymmler alebo Hymmler 2. Artukovic zil 19. 11. 1899 - 16. 1. 1988, po tom ako Nemci a chorvatski ustasovci prehrali WWII, Artukovic usiel s falosnymi papiermi do Dublinu a odtial do USA. Tam zil dlho - do 1986, potom pred jeho 90 -kou ho Americania posunuli trestnopravnemu konaniu uradom byvalej Juhoslavie, ktore ho uznali vinnym zo zlocinov. Tolko len na okraj. Reziser Paskaljevic velmi dobre zobrazil ako profesor postupne odkryva svoje prave korene, film ma pomale tempo a vezie sa na smutnej nalade. Holokaust bol najodpornejsi zlocin v dejinach, a opakujem, ten ja nespochybnujem. Opat jeden z najlepsich filmov na temu kolokaust /natocili sa ich stovky, treba si ich vyhladat/,  i po takmer 80 rokoch musim dat vysokych 89 % (13.01.2024)

Samozřejmě je to natočeno tak, aby se to líbilo evropskému publiku.... A vadí to? Pro mne nelepší film, který jsem viděl na LFŠ 2013... Souvislosti: 6. 4. 1941 zaútočila německá a italská vojska z několika směrů na Jugoslávii. Blesková válka v Jugoslávii trvala 11 dnů. Po kapitulaci byla Jugoslávie rozdrobena – rozdělena mezi mocnosti Osy a jejich nohsledy. Vznikl na Německu závislý vazalský stát, jenž nesl označení Nezávislý stát Chorvatsko, ke kterému byla přidána i Bosna a Hercegovina a severozápadní části Srbska. Většina Kosova byla přidána k Italy kontrolované Albánii, Bulharsko obsadilo značnou část Vardarské Makedonie a kus jižního Srbska, Maďarsko kus Vojvodiny, oblast srbského Banátu, kde žila výrazná německá menšina získala přímou německou správu. Černá Hora se stala teoreticky nezávislým státečkem v praxi však byla pod přímým italským vlivem. Z původního Království Jugoslávie zbylo jen značně okleštěné užší Srbsko, které mělo od jara 1941 podobný statut, jako Protektorát Čechy a Morava. Na tomto území postupovali proti obyvatelstvu německé úřady poměrně rozhodně. Neplánovali sice hromadnou likvidaci srbského etnika (tak jako se tomu dělo na území Nezávislého státu Chorvatsko), proti jakémukoli náznaku neloajality postupovali ale s brutální krutostí. Okamžitě po převzetí moci se také postarali o srbskou elitu, včetně představitelů pravoslavné církve. Po celém Srbsku vzniklo poté, co přestaly stačit kapacity věznic, množství koncentračních táborů, kde byli tito potenciálně nebezpeční občané systematicky likvidováni. Německá okupace se stala rovněž fatální pro romské a židovské obyvatelstvo. Okupační moc ve spo-lupráci s kolaborační správou začaly již od července 1941 zřizovat koncentrační tábory. Přímo v Bělehradě vznikly 4 koncentrační tábory. Jedním z nich bylo i Sajmiště,  které hraje významnou roli ve filmu Když se rozednívá. V tomto táboře bylo v letech 1941-1944 umučeno údajně na 15000 lidí. Zejména v první fázi zde byli přivážení hlavně srbští Židé a Romové. Po Estonsku bylo Srbsko druhou nacisty okupovanou zemí v Evropě, která byla formálně prohlášena za "zbavenou Židů". Stalo se tak v srpnu roku 1942, do té doby přišlo o život skoro 90 procent z přibližně 17 000 Židů, kteří zde žili. Tábor Sajmiště (Výstaviště) vznikl na prostoru bývalého výstaviště, které bylo vybudováno v roce 1936 a opuštěno po masivním bombardování Bělehradu na jaře 1941. Jeho jméno je do jisté míry příznačné i pro jeho nové využití, protože prostor tábora byl zbudovaný v místech, do kterých bylo vidět i z určitých míst v centru Bělehradu. Hrůzy, které se tam děly, tak byly jako odstrašující případ vystavovány na odiv občanům Bělehradu. (31.07.2013)