Režie:
Yves RobertScénář:
Francis VeberKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Bernard Blier, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Carmet, Yves Robert, Robert Dalban, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)Obsahy(1)
Když se šéf tajné služby Louis Toulouse dozví, že se jeho náměstek, plukovník Bernard Milan, snaží intrikami dostat na jeho místo, nastraží mu léčku. Pověří spolupracovníka Perracheho, aby na letišti vybral libovolného člověka, kterého budou vydávat za tajného agenta. Perrache vybere prvního houslistu symfonického orchestru, Françoise Perrina, který přiletí z Mnichova s jednou černou a druhou hnědou botou. Jeho osobními strážci se stanou Pouchet a Chaparon. Od okamžiku, kdy vstoupí do letištní haly, je Perrin neustále sledován jak Pouchetem a Chaparonem, tak Milanovými muži vedenými Botrelem. V jeho bytě Milan umístí odposlechy a kamery. O tom všem, co se kolem něj děje, nemá Perrin ani tušení. Ve středu jeho zájmu je jen jeho milenka Paullette, harfenistka a manželka jeho kolegy z orchestru Mauriceho, se kterou se tajně schází. Maurice nic netuší, až jednou zastaví za Milanovou dodávkou, kde si pouštějí odposlech Perrina právě v okamžiku, kdy je u něj Paullette. Maurice zjistí, že v té době byla Paullette doma, a Mauricemu řekne, že má vidiny. Perrin náhodou uniká ze všech Milanových nástrah. Podle Milana je Perrin vodí za nos a vysmívá se jim. Vyšle za Perrinem agentku Christine, aby ho svedla a získala od něj informace. Oba spolu stráví noc. Ani tato akce nevyjde a Perrin s Christine se do sebe zamilují. Milan nařídí, aby Perrina unesli. Perrache sdělí Toulousemu, že má obavy, aby Milanovi muži Perrina nezabili. Toulouse je spokojen, podle něho Perrin už úkol splnil. Nařídí odvolat jeho osobní strážce. Perrache je však naopak požádá, aby Perrina víc hlídali. V bytě u Perrina se sejdou jak Milanovi muži, tak Pouchet s Chaparonem a navzájem se postřílejí, naživu zůstane jen Pouchet... (TV Prima)
(více)Recenze (173)
I když milujeme francozské komedie, Richarda jsme si "překvapivě" neoblíbili ani komedie s ním. Nejsme taky žádní Rusové. Že? Ale Ránu deštníkem jsme si oblíbili. Hračka nám nesedla. Ale "Velký blondýn" je asi nejznámější film, ve kterém hraje. A ono to nakonec nebylo zas až tak špatné. Vcelku jsme se pobavili, ale ani nás to nenadchlo, takže jsme se na ty 4* dá se říci slitovali :( Nu což... Snad příště! 70% ()
Geniální zápletka filmu a překvapivě snesitelný Richard způsobili, že se na tuhle špionážní komedii dá dívat bez usnutí i v dnešní době. Přesto si stojím za názorem, že pozdější Veberova díla (režisérsko-scénáristická) jsou mnohem svižnější a tím pádem i vtipnější. 70% Zajímavé komentáře: Oskar, CGP ()
Já tedy čekal o dost třeskutější legraci. O tu se zde navíc ani tak moc nestará Pierre Richard, jako spíše agenti v čele s cynicky hláškujícím Jeaem Rochefortem. Nejde tedy o komedii, která ve vás vyvolá třeskutý smích, spíše o takovou úsměvnou anekdotu a pohodu, která z tehdejší ještě nemultikulturní a nezničené Francie vyzařuje. ()
Tenhle film není zdaleka jenom s Pierrem Richardem, fascinuje mně celá ta plejáda dalších herců na čele s J. Rochefortem, Paul Le Personem (Perache), Jeanem Carmetem a samozřejmě (a to snad není třeba zdůrazňovat) Mireille Darc.....tyhle filmy dneska potřesou bránicí a zahřejí na duši (jo, je to dávno, co Frantící dokázali točiti tohle....) a navíc zde tady člověk ocení i dabing, to není jako dneska, kdy to sfouknou za dopoledne v pár lidech. A pocítí čím dál silnější závan nostalgie. ()
Velký blondýn na mě vždycky působil spíš dojmem smutného, ironického filmu o nemožnosti člověka vládnout nad svým osudem. Každý úsměv je hořký, každá směšná situace je vlastně strašidelná. Tento smutek je vlastně něco typického pro Richardovy postavy smolařů, manipulovaných a vysmívaných, ale Velký blondýn jde v tomto směru patrně nejdál. ()
Galerie (37)
Photo © Gaumont
Zajímavosti (16)
- Slavné šaty Christine (Mireille Darc) navrhoval slavný francouzský módní návrhář Guy Laroche. (Cucina_Rc)
- Ve svém bytě má Francois (Pierre Richard) velké portréty slavných skladatelů. Hned u vstupních dveří jsou to Igor Stravinskij a Sergej Prokofjev, na záchodě má pak vylepeny další, například Musorgského či Beethovena. (Skladatel)
- Na koncertě, kdy Francois Perrin (Pierre Richard) hraje Mozartovu 40. symfonii (KV 550), se mu do ní připlete i pasáž z první věty Čajkovského houslového koncertu D-dur, Op. 35. V rámci soundtracku lze najít skladbu pod názvem „Mozart massacre“. (MrHousenka)
Reklama