Povídka o policajtovi

"Chyť mě, když to dokážeš." Schod za schodem, v rytmu stylovém, s cigaretkou v koutcích úst, v oparu nikotinovém. Oheň, popelníček, pane Delone? Alain oblékl kabát policejní. Kabát, který je v jeho podání slušivý a který se nikdy neobnosí. Jean - Louis oblékl širák charismatického zloducha, stojícího na druhém břehu. Neústupný buldok detektivní kanceláře, snaživý muž zákona s pomádou ve vlasech, vyhlašuje hon na lovnou zvěř, na zabijáckého pistolníka se škraloupem. Alain pálí jednu za druhou. Jean-Louis jednoho po druhém. Všechny ty, kteří mu zrádně vstoupí do cesty. Správný odhad. Kostky jsou vrženy. Smetanu slízne jen jeden. Klasický trik kdo s koho, který nestárne. (03.07.2014)

Veľmi nezmyselná kriminálka, kde si inšpektor aj vrah konkurujú v absurdnosti svojho konania. Vrah vraždí ako zmyslov zbavený všetko, čo sa hýbe, a inšpektor s radosťou vystaví riziku všetkých nevinných ľudí, ktorí s prípadom nemajú nič spoločné. Ťažko teraz posúdiť, či to bol zámer alebo iba slaboduchosť scenáristov, no hlavne ten nepodarený záver mi spláchol film o stupienok nižšie, kým v priebehu sa mi zdalo, že by to bol aspoň priemer. (14.11.2013)

Reziser Jacques Deray /Borsalino/ natocil sympaticku kriminalku zasadenu do 40. rokov v retro style. A kupodivu, nie je to retronuda. Filmu suverenne vladne Alain Delon, ktoreho osobne uznavam, a mam ho aj rad.. Okrem Delona sa ukazal aj Jean-Louis Trintignant /L´attentat/ a Renato Salvatori /Horalka/. Dialogy na urovni, rezia je skusena - proste nie je co riesit, dalsi sympaticky francuzsky film je na svete. 86 % (13.09.2014)

Túto vynikajúcu francúzsku kriminálku som už videl mnohokrát, ale pred napísaním komentára som si ju doprial ešte raz. Keďže ju poznám naspamäť nemohla ma ničím prekvapiť. A predsa. Nikdy predtým mi tak neprekážal uškriekaný Abrhámov hlas pri dabovaní Delona, ako teraz a nikdy predtým mi toľko neprekážala tak hlúpo vyjadrená vďaka tabakovým koncernom za poskytnutú dotáciu. Možno by bolo zaujímavé spočítať koľko minút bol Delon na plátne bez cigarety. Veď tento film by mohli premietať aj pri odvykacích kúrach. Najväčšiu pochvalu si samozrejme zaslúži Jean-Louis Tritignant bez ktorého by to bol iný film. (08.10.2012)

Ve stylu filmů Sergia Leoneho - muži poznamenaní smrtí, muži se smrtí v očích, muži se zbraní. Ženy jsou pro ně se svou oddaností jen dekorativní přívěšek (jak říká Bornichovo děvče v závěru o Buissonovi: má krásné oči - to už známe z Leonových ikonických širokouhlých záběrů). Deray vytváří po celý film pomocí barevného tónování odraz chladu jejich duší - vždy dokonale sladěná barevná kompozice, strohá a chladná, vyjadřuje ledově přitažlivou osudovost smrti - a pomalu a pečlivě inscenuje každou vraždu, přičemž klade důraz na moment, kdy práskač (ať už skutečný, nebo zdánlivý) uvidí před svýma očima smrt. (06.06.2009)