Před půlnocí

Vypadá to skoro neuvěřitelně. Potřetí vzít dva lidi, zase je nechat před kamerou dvě hodiny jen tak klábosit, hádat se nebo vzpomínat, a opět je výsledkem naprosto dokonalý film. Možná nejlepší z celé trilogie i když pro toto tvrzení (a také pro dokonalý prožitek) je tak trochu podmínkou věk a určité množství partnerských zkušeností. Strhující, úsměvný i dojemný, nabitý romantikou, humorem, emocemi i napětím, a tak pravdivý, že si každou chvíli říkáte, sakra, scénárista musel mít štěnici napíchnutou u nás doma. To prostě nemůže být náhoda. Linklater s Hawkem a Delpyovou odvedli perfektní práci. Dialogy (v autě, u stolu i v hotelovém pokoji) tak dokonalé, že úplně zapomenete, že je to jen film. Plné naprosto precizně vystižených mužských, ženských a partnerských reakcí, odpovědí a názorů, naprosto přesně vystižených pocitů. V každém okamžiku jsem přesně věděl jak se Jesse cítí, protože jsem stejné pocity a situace jako on prožil mnohokrát úplně stejně, a v každém okamžiku jsem v Celine poznával ženu a věděl, co prožívá ona. Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Prostě jsem do toho spadl, a najednou byl konec a já si říkal sakra, to už je konec?.. já chci ještě. (24.03.2014)

Nu, na první díl to nemá, ale na druhý ano. Po slabší dvojce tu máme solidní trojku, která se odehrává v poutavém prostředí, avšak ještě daleko více je proti prvnímu dílu konverzační, přičemž svým pojetím je poutavější než pařížský druhý díl, od něhož jsem si sliboval víc. Hlavní hrdinové zestárli a je nutno podotknout, že jim to sluší. Zaznívá tu řada zajímavých myšlenek ohledně života, což dodává na poutavosti, ovšem mnohdy jsem si říkal, zda je možné, aby obdobné otázky řešili čtyřicátníci, když pasují spíše na sedmdesátníky. Ale to je drobný detail a subjektivní názor. Nakonec co člověk, to originál, takže proč ne? (15.09.2013)

Taková natěšenost na Řecko, ale celé se to klidně mohlo odehrávat někde na Floridě nebo u Nice, a bylo by to putna, protože kromě záběru na letištní halu v Kalamata a pár nesmělých pohledů na moře přes koruny olivovníků kamera celou dobu bere jen ústřední dvojici. Někdo asi měl pocit, že divák nesmí být ochuzen o naprosto tuctový příběh několika sobců. V tom filmu je hodně pravd, nejvíc ta, že miliony lidí se rozvádějí. Což všichni víme, a taky víme, proč to tak je. Jenomže ve filmu se v tom nebývale rochní, plkají moribní kraviny, až se u toho za ně stydíte, a divákům se třepou kolena, proboha, jak je tohle dokonale ze života! (25.08.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)

„To je zvláštní. Všimla jsem si toho až teď. Už vůbec nemáš rezavý fousy. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala.“ - „Nezmizely, jen zbělely.“ A nejen ony, ale i celý vztah... Třetí díl se oproti těm dvěma dost změnil. Jejich převážně příjemná, magická atmosféra je zde už jen formou dozvuků, jakkoliv silných. Konverzačka je to stále výborná, ale místy pořádně hořká. Pokud v předešlých setkáních byly (zdánlivě) banální dialogy plné souznění, jiskření, a jen občas zklamání, zde z těch dávných pocitů příliš nezbylo (nechybí, jen je jich míň, a časem zrovna nepřibývají, naopak, dřívější lehké neshody tu vykrystalizují v nefalšované střety názorů). I fakt, že předchozí díly se mohly odehrát takřka v jakékoliv době, se tu stírá, neb důraz na aktuální mužský (a hlavně) ženský svět dělá film současným, ovšem nejsem si jist, zda i nadčasovým (možná napoví budoucí projekce, pokud se k nim ovšem dostanu, a nezůstanu u příjemnějšího, nadějnějšího 1. a 2. dílu). Konec opět povedený, ale zatím to víc jak na silné 4* nevidím. (15.03.2020)