Final Cut - Dámy a pánové

Vulkán obrazů, smršť střípků, nekonečné puzzle. Nejsou vynechány žádné klíčové motivy, a tak když muž zfackuje ženu, netrvá dlouho, a žena mu vše vrátí i s úrokem. Když dojde na válku a té hrůzy je moc, nevynoří se sice Švejk, ale Monty Python vše odlehčí také výborně. A sex? Je natolik obnažený, až úplně tam, leč než stačí pohoršit, je pryč. Telefony, sprchy, postele, útěky, svatby, těhotenství, pohřby ne, avšak umírání ano. A česká stopa nechybí - Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, Postřižiny...Musela to být mravenčí práce s obrázky, kterou doplňuje skvělý soundtrack. Skutečný milovník filmů nemůže zůstat netečný... (31.12.2023)

Sen každého chlapa. Políbí jednu ženu a hned na to druhou, třetí, čtvrtou, pátou..... Já vím, jsem trochu cynická, protože obrazově je tahle koláž nádherná, nechybí jí ani náboj, jenže.... pořád je to jen koláž. Na své si přijdou milovníci obrázků, dobrého střihu, ale to já nejsem, já musím mít ještě něco k tomu. Filmu neubírám dobrý nápad ani precizní zpracování, ale je to jenom taková ta festivalová třešnička na dortu. Člověk se na ni na chvilku rád jukne, ale to, co ho láká mnohem víc, je ten dort pod ní. Takže pro mě nejzajímavější moment celého filmu byl už na začátku. Je příjemné vidět Vaška Neckáře ve společnosti světových hvězd. Co se týče hodnocení, patří Final Cut zase k těm filmům, u kterých si obhájíte jakýkoli počet hvězd. Takže to moje berte hodně s rezervou. (01.05.2015)

Absolutní film. Věřím, že něco takového se v REM fázi spánku honí hlavou opravdovým cinefilům. Emocionálně i vypravěčsky jde o překvapivě funkční experiment, zdárně navozující dojem příběhové kontinuity, a dokonce schopný vyvolat jakous takous identifikaci (s archetypálními romanticko-filmovými situacemi, nikoli s postavami). Pálfiho autorský otisk je nejpatrnější v plném zužitkování situací čpících tou nejfyzičtější člověčinou (nechybí fragment "cukrové" scény ze Sweet Movie) a v podvratném nabourávání seriózních situací zcela nepatřičným záběrem Yody nebo někoho/něčeho podobného. Vlastně jde o trochu nápadnější využití techniky, kterou Tyler Durden v Klubu rváčů vylepšoval dětské filmy. Filmoví fanoušci jistě mohou soutěžit, kdo pozná více snímků (jen bych to příště prosil konat při neveřejném promítání), ale touto aktivitou se zábavností potenciál filmu podle mne zdaleka nevyčerpává. Nedivil bych se, kdyby o střihové skladbě a typech návaznosti záběrů (atmosféra, pohyb, tvar) někdo časem napsal přinejmenším bakalářku. 90% (16.03.2013)

Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% (03.03.2015)

Zápory tohoto filmu jsou, že asi nebudu mít nervy na druhé jeho zhlédnutí, a pak to, že i přes poměrně krátkou stopáž působí vlekle a celý ten nápad po určité době prostě začne nudit. Ačkoliv má svůj děj, který překvapivě odněkud někam jde. Líbí se mi ale nejen samotný nápad, kdy Pálfi využil toho, že bez svolení studií a majitelů práv lze zdarma využít dvě až tři sekundy z filmu(ů), nebo samotná snaha, kdy tohle celé sestříhat dohromady muselo dát fušku neskutečnou, a koneckonců mě potěšily tři československé filmy ve výběru, ale líbí se mi, že to není podané až tak vážně a jsou tu různé skvělé zcizující prvky, které svědčí o humorném nadhledu (třeba ten E.T. :-)) A v určité chvíli jsem si říkal, jak je neskutečné, že spousta těch scén se fakt opakuje ve skoro každém filmu a některé jak jsou vlastně úplně blbé. Kolikrát se vám třeba stalo, abyste utíkali přes půl města, abyste si padli do náruče se svou milou? Nebo že by žena tajila své těhotenství tak, až by si manžel myslel, že má milence? Nu a hudební sestřih je také lahůdka a v tomhle highlights pojetí je vidět, vlastně slyšet, jak se některé ty tklivé momenty rády opakují. (15.03.2022)