Final Cut - Dámy a pánové

Zajímavý filmový experiment, výukový materiál pro studenty, rychlý průlet světovou kinematografií. Ale co dál? Co dál kromě zjištění, že film se dá natočit i tak, že se vlastně nemusí točit? Je to hříčka, ve které autor demonstruje, kolik je schopen sestříhat filmů, tak aby výsledný klip ještě jakštakš držel pohromadě, protože ten děj opravdu nestojí za řeč. Mimo kruhy filmových nadšenců tato "střihovka" nenajde odezvu. (26.02.2018)

Finálna verzia ani nie, lebo tých verzií by mohlo byť ešte spústu a aj dlhších, ale oceňujem tento nápad, kedy sa silno dá pohrať so strihom a už len vyberať scénky do vopred vymysleného príbehu. Film poskladaný zo zbierky filmov fascinuje nielen tým, že to dáva dejový zmysel, ale hlavne videním tých známych filmových scénok pokope. Myslím, že toto je taká malá ukážka toho, že keď nemáte peniaze, stále viete priniesť hodnotné dielo. Aj keď je to hlavne hra na nostalgiu. (18.05.2023)

Nič som o filme, predtým, ako som ho začal sledovať, nevedel. Od prvých záberov ma zaujal, pretože som filmový fanúšik už takmer 70 rokov a pred očami sa mi v rýchlom tempe mihali známe postavy v známych situáciách, i keď teraz v nových spojitostiach. Po pár minútach som tie mihotavé zábery prestal vnímať ako nejaký filmový kvíz a nechal som sa iba unášať tým, čo sa dialo na obrazovke a snažil sa tiež vnímať tajničku tej obrovskej skladačky. Spokojný som bol až do samotného záveru a ak by som bol suchár, napíšem: 450 filmov, 113 postáv, 84 minút, päť hviezdičiek. Ale ja to radšej zakončím predsavzatím: Tento film si ešte pozriem v dohľadnej dobe. A bude mi pri ňom tak dobre, ako dnes. (14.03.2023)

Dámy a páni, fina(ncia)l cut - film, ktorý György Pálfi vytvoril preto, lebo na nakrúcanie iného nemal po zmene systému financovania filmového priemyslu v Maďarsku peniaze. György je šikovník, film zabáva, vzdeláva, podnecuje vstupovať si do svedomia s otázkou, koľké z klasických filmov sme ešte nevideli... Ale predsa len - nevyzbierame sa mu na nový celovečerák, čo by sa tiež mohol stať klasikou? (13.09.2012)

Absolutní film. Věřím, že něco takového se v REM fázi spánku honí hlavou opravdovým cinefilům. Emocionálně i vypravěčsky jde o překvapivě funkční experiment, zdárně navozující dojem příběhové kontinuity, a dokonce schopný vyvolat jakous takous identifikaci (s archetypálními romanticko-filmovými situacemi, nikoli s postavami). Pálfiho autorský otisk je nejpatrnější v plném zužitkování situací čpících tou nejfyzičtější člověčinou (nechybí fragment "cukrové" scény ze Sweet Movie) a v podvratném nabourávání seriózních situací zcela nepatřičným záběrem Yody nebo někoho/něčeho podobného. Vlastně jde o trochu nápadnější využití techniky, kterou Tyler Durden v Klubu rváčů vylepšoval dětské filmy. Filmoví fanoušci jistě mohou soutěžit, kdo pozná více snímků (jen bych to příště prosil konat při neveřejném promítání), ale touto aktivitou se zábavností potenciál filmu podle mne zdaleka nevyčerpává. Nedivil bych se, kdyby o střihové skladbě a typech návaznosti záběrů (atmosféra, pohyb, tvar) někdo časem napsal přinejmenším bakalářku. 90% (16.03.2013)