Strach nad městem

Prekvapivo akčná kriminálka starej francúzskej školy. Režisér si dal záležať okrem príbehu aj na naháňačkách po strechách, prestrelkách a naháňačkách v autách. Asi to nebolo jednoduché, takto v Paríži niečo podobne náročné natočiť. Zase sa mi raz vybavilo Bourneovo ultimátum a jeho kvázi originalita. Tvorcovia polemizujú nad prudérnou spoločnosťou, neschopnou akceptovať ľudskú sexualitu, zároveň odsudzujú prehnanú nahotu (plagáty, program kina) a úpadok morálky. Ak jednooký zločinec, tak by ho mal naháňať jednooký policajt (Colombo). Ale tentokrát vystačil aj Belmondo. (12.08.2012)

Celou dobu jsem měl pocit, že sleduju opravdu pořádný film, řemeslně výborně udělaný. Belmondo je tu výborný, má i několik pěkných hlášek, což je u něj očekávaný standard. Jen jednu námitku bych měl: on toho pošuka přece už viděl, když ho honil po střechách a v obchodě. Jak to, že ho pak nepoznal, když se s ním potkal? To mi vždycky vrtá hlavou. Ale stejně mi to nezabrání, abych hodnotil, jak hodnotím. "Nemám čas hrát si tady na pořádkové síly a studenty. Já odložím obušek, ty dlažební kostku, a klidně diskutujem." (16.07.2005)

Charizmatický francúzsky herec s veľkým H, Jean-Paul Belmondo, totiž nie je len takým obyčajným hercom, on je predovšetkým i „kaskadérom”, a to celým telom a dušou, čo priam najlepšie pozorovať pri strhujúcej sekvencii s metrom, kde sa môže snáď úplne naplno realizovať, až tým doslova riskuje svoj vlastný krk (lepšie povedané svoju hlavu), rovnako ako i jeho postava komisára Jeana Letelliera, pričom tu sa akurát spája realita s fikciou, čo vnímam, ako rušivý element, ktorý mi následne trochu prekáža... Na jednej strane som určite nadšený z toho, aký je mimoriadne flexibilný, trebárs v predchádzajúcej pasáži, pre zmenu zase behá a skáče po strechách galérie Lafayette, hádam pomaly lepšie, ako taký akčný hrdina Jason Bourne, no zároveň sa tým pádom zrejme príliš tlačí na pílu, čím by som chcel ďalej naznačiť najmä to, že sa týmito „cirkusovými kreáciami” rozhodne nešetrí, až sa možno naštrbujú výsledné dojmy z pozerania filmu, ktorý si inak celkom obstojne udržiava svoj stanovený rytmus a štandard, pretože je rozdelený na dve etapy. Hneď vysvetlím, čo mám tým vlastne na mysli: „Totižto by som rád pochválil scenáristický nápad, nie však scenár ako taký, spočívajúci skrátka v tom, že snímok obsahuje ("až") dvoch antagonistov”, kvôli čomu býva divák nielen veľmi často zamestnávaným, ale súčasne si k tomu ani nemá poriadny čas kedy oddýchnuť, no na druhej strane sa miestami zas čuduje, ako tento príbeh zvláštne funguje... Obsadenie talianskeho herca Adalberta Mariu Merliho, vnímam celkovo pozitívne, keďže podáva zaujímavý herecký výkon, ktorý ma absolútne nenechal na pochybách, že by jeho angažovanie nebolo dobrou/vhodnou voľbou. To je vôbec asi najväčšie plus, čo ma na tomto thrilleri najviac zaujalo. A na záver : Mal som proste väčšie očakávania ohľadom ďalšej "verneuilovky", ktorá ma síce až tak nestrhla, ako som si zo začiatku naivne myslel, že by ma mohla počas sledovania strhnúť, a to i napriek tomu, že je doslovne „nasiaknutá” samými, krkolomnými situáciami, pri ktorých by sa očividne červenal i taký »klasický akrobat Buster Keaton«, no podotýkam, že niekedy menej znamená viac, t.j. Bébel sa mal viacej držať na uzde, čo by asi  z jeho strany nebolo možné, a tak preto bol i "recenzent" neoblomným pozorovateľom... (28.07.2022)

Po dlouhých letech, kdy jsem film neviděl, jsem si Strach nad městem připomněl a musím říct, že neztratil vůbec nic ze svého kouzla. Výborná je tradičně Morriconeho hudba, i když v některých pasážích (jako třeba honička na střeše), jí trošku postrádám. Ale jinak prakticky bez výhrad - Belmondo je jako vždy skvělý a z některých jeho kaskadérských kousků až mrazí. Záporák je správně slizký a snímek působí i po tolika letech svěže (pokud mu odpustíte záběry z pohledu Minose). Prostě klasika ze staré školy a jeden z nejlepších Belmondových filmů. (17.11.2009)

Zábavná francouzská kriminálka, kde nechybí vtipné dialogy poldů s gustem šikanujících zločince, kvalitní honičky s Belmondovými autentickými kaskadérskými kousky, odpudivý zabiják hrající si s detektivem (respektive mu seroucí na hlavu), hudba tvrdící atmosféru (kakofonický motiv, hvízdavý motiv), režijní nápady (subjekťáky z pohledu jednookého vraha, hra se zrcadly) a samozřejmě rošťácké charizma a sexappeal francouzské akčně-komediální superhvězdy. To, jak ten zabiják hodil ten granát do davu lidí, to bylo fakt cool. Škoda slabšího finále. (11.11.2011)